Chvála truchlení

Máloco určuje charakter civilizace tak jako vztah společnosti k mrtvým. Minulý týden v Evropě byl zlý k životu, ale na druhé straně odhalil něco zvláštně hezkého. Týká se to dvou hromadných úmrtí, jež znamenají pro některé národy obrovské ztráty. Jedním je smrt pasažérů a posádky letu 4U 9525, druhým smrt tří významných slovenských spisovatelů. To, co oba případy spojuje, je způsob truchlení a jeho význam pro budoucnost.

Tragédie ve francouzských Alpách je děsivá kvůli zlu, jež je pro většinu z nás nepředstavitelné. Odhalila však také něco, co si zpravidla nevšímáme: například že složení pasažérů německého letadla bylo dokonale evropské a že tato pestrá směs národností křižuje nebe nad Evropou každý den v tisících různých variant. Evropa je mnohem více propojená, než jsme zvyklí si myslet.

Všechna evropská média jsou zahlcena podrobnostmi o tragédii, současně však těmito informacemi prosakuje cosi jako velké evropské truchlení. Ztráty životů přijeli společně oželet německá kancléřka, francouzský prezident a španělský premiér. Je to smutný paradox, ale platí: nic tak nespojuje národy jako společné neštěstí. Pokud vůbec lze najít něco pozitivního na té hrůze, tak potom způsob, jakým ji Evropané společně prožívají.

Něco podobného se odehrálo i minulý týden na Slovensku v reakci na sebevraždu Petra Pišťanka (55), skon Kornela Földváriho (83) a Martina Porubjaka (70).  Každý z nich byl svým způsobem legendou slovenské kultury.

Pišťanek vnesl do domácí literatury surový americký styl s neopakovatelnou slovenskou dikcí a krutým humorem, Földvári byl nesmírně poctivý a plodný literární dělník -  ostatně pověstný tím, že ve svém bytě se proplétal chodbičkami mezi zdmi, jež tvořily stohy knih. Porubjak patřil ke generaci intelektuálů, kteří stáli u zrodu listopadu 1989, ale ještě větší vliv než na politiku měl na slovenské divadlo a literaturu.

Jakkoli smutný je odchod těchto autorů, bylo cosi hezkého na tom, jak je slovenská média (včetně veřejnoprávní televize) uctila. Ještě donedávna to nebylo takovým zvykem, nicméně i na Slovensku se už usazuje vědomí, že veřejné truchlení za osobnostmi, jež přispívají k tvorbě slovenské identity, je velmi důležité zejména pro budoucnost. Protože charakter civilizace je určován kromě jiného také tím, jak se ona vztahuje ke svým mrtvým.