Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Periferie

Buďme línější

Vědci z londýnského King´s College udělali pokus. Měřili kvalitu práce dvou skupin. Ta první plnila svůj úkol a současně odpovídala na pracovní emaily, které jim chodily do schránky. Ta druhá plnila ten samý úkol a v přestávkách kouřila marihuanu. Výsledek? „Zkouření“ zaměstnanci podávali lepší výkony, jejich kognitivní schopnosti se konopím nesnížily ani zdaleka tolik, jako jejich kolegům, kteří vedle pracovního úkolu ještě pravidelně kontrolovali svou poštu.
Tento příklad uvedl týdeník Die Zeit ve svém novoročním tématu o zahálce. Vyplývá z něj nevšední ponaučení: buďme trochu línější, nedělejme tolik věcí najednou, naučme se soustředit na jednu činnost a vychutnávat si nicnedělání, naše mysl to potřebuje.

Články na tomto blogu s názvem „Periferie“ se sice věnují hlavně geopoliticky okrajovým zemím, ale zahálka a oddech sem patří také. Pod tlakem „aktivního odpočinku“ a snahy stihnout využít co nejvíce z nekonečného množství životních příležitostí, se totiž (zdánlivé) nicnedělání dostalo na naprostou periferii tolerovaných životních stylů. Odpočinek se dnes prohýbá pod stejným tlakem jako práce – pod snahou stihnout ve volném čase co nejvíce věcí, které nás osobnostně, tělesně i kulturně zdokonalí, případně připraví na ještě lepší pracovní výkony.

Není potom úplně náhodné, že Zeit v jiné rubrice novoročního čísla mezi nejvíce symbolické věci minulého desetiletí vybral iPhone a plastový kelímek od Starbucksu – symboly zrychlování světa a naší snahy co nejvíce nafouknout svých denních 24 hodin. S nimi se můžeme procházet po městě, popíjet přitom kvalitní kávu z kelímku, z iPhonu současně poslouchat nejnovější hudbu a ještě při čekání na tramvaj nebo zelenou na semaforu, odpovědět na maily nebo přečíst si nejnovější zprávy.

Podle německého sociologa Hartmuta Rosy žijeme ve „zrychlující se společnosti“. V minulých dvou desetiletích se zrychlovala i ekonomika, bankovnictví, a to natolik, že reálná produkce i státy se svými regulačními pravomocemi zrychleným finančním trhům vůbec nestačily. Skončilo to krachem na Wall Streetu, kdy turboekonomika narazila a propadla se do krize. Naše životy se ale zrychlují pořád a jedinec se tomu jen stěží vzepře – jinak mu hrozí pracovní neúspěchy i frustrace z toho, že ty nepřeberné příležitosti současnosti nevyužívá tak dobře jako ostatní. Nehrozí nám, kteří na tuto hru přistupujeme, ale podobný náraz jako ekonomice? Nepropadneme se do své nikoli finanční, ale osobní krize?

Už nemám čas to dál promýšlet, musím si zkontrolovat Facebook, své tři mailové schránky, zajít do banky, projet weby zahraničních novin, načíst studii o Haiti, pak už začít psát text do pondělního tištěného Respektu a stihnout poradu. Pokud máte čas to promýšlet nebo i nějaké rady (krom nerealistického rušení facebookového účtu), jak si v pracovním shonu najít více času na zahálku a jak nepodlehnout „multitaskingu“, tak své závěry prosím napište všem ostatním do diskuse.

2. Výběr ze zahraničního tisku

Jak recese změní chování nové generaci Američanů? 

Dlouhá reportáž o čínském programu číslo 863. 

Přední pákistánský politolog Ahmed Rašíd se ptá, jestli je možná dohoda s Talibánem. 

Zajímavá bilance ročního prezidentování Baracka Obamy. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].