Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Politika

Slavme, ale svět včerejška už zpátky nechtějme

Po připomínkách hluboké minulosti je na čase zdůrazňovat to, co nám dává prosperitu a bezpečí

Odstraňování hraničního sloupu na hranicích mezi Československem a Německem v době po mnichovské dohodě v září 1938 • Autor: ČTK
Odstraňování hraničního sloupu na hranicích mezi Československem a Německem v době po mnichovské dohodě v září 1938 • Autor: ČTK

Rakouský spisovatel Stefan Zweig vzpomínal ve své autobiografii nazvané Svět včerejška, jak rovněž on pocítil radostné vzrušení, když viděl v roce 1914 ve Vídni pochodovat zástupy vojáků jdoucích do války. I vyhlášený humanista Zweig pohlížel na blížící se katastrofu tak, jak bylo tehdy zcela běžné - jako na šanci vypořádat se s jinými státy, dát jim za vyučenou, prosadit násilím vlastní státní zájmy a zabrat území.

Takový byl skutečně svět včerejška, do něhož se rodilo i Československo. A tento svět - přesněji řečeno Evropa, v níž bylo zcela běžné uvažovat vyhroceně konfrontačně - neskončil první světovou válkou. Pokračoval dál, a jak víme, stal se jedním z hlavních důvodů konce masarykovské republiky.

Zásadní změna nastala až po druhé světové válce se vznikem Evropského společenství uhlí a oceli, které se postupně změnilo do dnešní podoby zvané Evropská unie. A ať už to chceme poslouchat, nebo ne, evropské moderní dějiny jasně ukazují, že teprve v rámci společenství vzniklého v západní Evropě po druhé světové válce se z gruntu proměnil způsob, jakým o sobě státy v Evropě smýšlejí, a tím i vztahy, jež mezi sebou mají.

Dnes nám dnes připadá normální, že o jiných zemích uvažujeme z hlediska spolupráce, vzájemného propojení, komunikace, ústupků, vycházení si vstříc. V době, kterou si vznikem Československa připomínáme, ale ještě desítky let poté, šlo o nedosažitelný horizont.

Tohle je dobré si říci, protože samozřejmé hodnoty se často přehlížejí nebo bagatelizují. Dnešní nebývalá ekonomická prosperita a bezpečí nejsou dané faktem, že před sto lety založili naši předci nezávislý stát. To byl pouze důležitý krok. Základy prosperity a bezpečí byly dány zmíněnou spoluprací a jejím institucionálním ukotvením. A tím, že Česko je toho součástí.

Mnozí říkají, že stačí volný obchod a ekonomické vazby. Jenže ty nikdy dlouhodobě nefungovaly bez politiky – bez ochoty dělat kompromisy a široce spolupracovat. Evropská unie si zaslouží kritické posuzování, stejně jako náš stát, kraj nebo obec. Ale pokud kdokoliv využívá stého výročí založení Československa k útokům na EU, neříká nic menšího než to, že máme mentálně přepnout ze spolupráce do konfrontace a z kompromisů do sobeckého prosazování vlastních zájmů. Tedy k tomu, aby se Zweigův nebezpečný svět včerejška stal opět i světem zítřka.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].