Slavme, ale svět včerejška už zpátky nechtějme

Rakouský spisovatel Stefan Zweig vzpomínal ve své autobiografii nazvané Svět včerejška, jak rovněž on pocítil radostné vzrušení, když viděl v roce 1914 ve Vídni pochodovat zástupy vojáků jdoucích do války. I vyhlášený humanista Zweig pohlížel na blížící se katastrofu tak, jak bylo tehdy zcela běžné - jako na šanci vypořádat se s jinými státy, dát jim za vyučenou, prosadit násilím vlastní státní zájmy a zabrat území.

Takový byl skutečně svět včerejška, do něhož se rodilo i Československo. A tento svět - přesněji řečeno Evropa, v níž bylo zcela běžné uvažovat vyhroceně konfrontačně - neskončil první světovou válkou. Pokračoval dál, a jak víme, stal se jedním z hlavních důvodů konce masarykovské republiky.

Zásadní změna nastala až po druhé světové válce se vznikem Evropského společenství uhlí a oceli, které se postupně změnilo do dnešní podoby zvané Evropská unie. A ať už to chceme poslouchat, nebo ne, evropské moderní dějiny jasně ukazují, že teprve v rámci společenství vzniklého v západní Evropě po druhé světové válce se z gruntu proměnil způsob, jakým o sobě státy v Evropě smýšlejí, a tím i vztahy, jež mezi sebou mají.

Dnes nám dnes připadá normální, že o jiných zemích uvažujeme z hlediska spolupráce, vzájemného propojení, komunikace, ústupků, vycházení si vstříc. V době, kterou si vznikem Československa připomínáme, ale ještě desítky let poté, šlo o nedosažitelný horizont.

Tohle je dobré si říci, protože samozřejmé hodnoty se často přehlížejí nebo bagatelizují. Dnešní nebývalá ekonomická prosperita a bezpečí nejsou dané faktem, že před sto lety založili naši předci nezávislý stát. To byl pouze důležitý krok. Základy prosperity a bezpečí byly dány zmíněnou spoluprací a jejím institucionálním ukotvením. A tím, že Česko je toho součástí.

Mnozí říkají, že stačí volný obchod a ekonomické vazby. Jenže ty nikdy dlouhodobě nefungovaly bez politiky – bez ochoty dělat kompromisy a široce spolupracovat. Evropská unie si zaslouží kritické posuzování, stejně jako náš stát, kraj nebo obec. Ale pokud kdokoliv využívá stého výročí založení Československa k útokům na EU, neříká nic menšího než to, že máme mentálně přepnout ze spolupráce do konfrontace a z kompromisů do sobeckého prosazování vlastních zájmů. Tedy k tomu, aby se Zweigův nebezpečný svět včerejška stal opět i světem zítřka.