Album týdne

O málokteré kapele se dá říct, že je tak proměnlivá, a přitom tak snadno a okamžitě rozpoznatelná. Nezáleží, zda hřmí v tvrdé rockové sestavě či se přikloní k akustickým nebo elektronicky ambientním aranžím, stačí pár vteřin a je jasné, že to jsou Sigur Rós. Platí to i o novince Átta, která vychází po téměř desetileté pauze, kterou si trojice vybrala od poslední regulérní řadovky Kveikur.

Album vzniklo ve spolupráci s London Contemporary Orchestra – ansámblem, který se specializuje na propagaci soudobé vážné hudby, ovšem na Átta přejímá rukopis kapely a supluje vše, co dříve obstarávalo její rockové složení. Album pak sceluje andělský vokál zpěváka Jónsiho, který se tradičně volně vznáší nad nástroji. Sázka na orchestr, na kterou v případě Sigur Rós nikdy nedošlo v takovém rozměru, představuje další tvůrčí cestu i východisko z vnitřní krize. Uplynulá dekáda pro ně nebyla snadná. Nejprve s islandskou vládou v táhlých, několik let se vlekoucích sporech urovnávali obvinění z daňových úniků. Následně sestavu po obvinění ze znásilnění, které popíral, opustil bubeník Orri Páll Dýrason. Možná proto tu takřka chybí jak bicí nástroje, tak kytary.