Kde na to vzít?

V rozmezí pouhého týdne máme na stole hned dvě zprávy, které znamenají, že Čechy čeká mimořádně náročný rok. Rozpočet s astronomickým minusem přesahujícím 170 miliard korun začíná strašit i největší dluhové optimisty. Ihned poté, co předminulý týden prošel sněmovnou, totiž statistici přispěchali s další – stejně vysokou – sumou svítící u hospodaření za letošní rok. Fakt, že se Česko zadluží během čtyř divokých let (od roku 2007) stejně jako za celou předchozí historii, přinesl po pár dnech hrozbu snížení mezinárodního ratingu této země. Zatímco dřív k opravě státní pokladny stačila politikům odvaha k reformám, teď se k ní musí ještě něco přidat. Jde o umění si na tu divokou jízdu bezpečně půjčit.

Béčková třída
Nepatrný rozdíl mezi písmeny „A“ a „BBB“ může v české veřejné pokladně způsobit pořádný vítr. Mezinárodní rating udělovaný poradenskými společnostmi jako Standard and Poor’s,Fitch nebo Moody hraje v ekonomice každé země zásadní roli. Ve hře jsou především dluhopisy, které vlády vydávají na financování svých rozpočtů – právě podle písmena se určuje úrok, za jaký investoři směnky nakupují. Dluhopisy vydávané českým ministerstvem financí se už roky opírají o písmeno A, což má investorům signalizovat solidní pravděpodobnost toho, že investované peníze dostanou ve slíbeném termínu zpět.

Okolo obchodování s dluhopisy se v Česku podobně jako v jiných zemích vytváří mikrosvět, kde se kromě klasického burzovního obchodu organizují i speciální aukce pro několik vyvolených bankéřů a kde se do poslední chvíle licituje nad nejvýhodnějším poměrem mezi dobou splatnosti a úročením dluhopisů. „Tři čtvrtiny obchodů probíhají v Česku, využíváme však i trhy v zahraničí,“ vysvětluje Martin Hlavnička, zástupce ředitele speciálního oddělení ministerstva financí, které má péči o český dluh na starosti. České směnky tak nedávno díky snažení ministerských vyslanců koupili například investoři ve Švýcarsku, jindy za japonské jeny obchodníci v Tokiu.

Princip je přitom stále stejný – právě podle ratingu si investoři obchodující s dluhopisy určují i tzv. rizikovou přirážku, která ovlivňuje plánovanou výši zisku. „Česko na tom zatím stále není špatně,“ říká analytik Patria Finance David Marek. Země své pětileté směnky obchoduje s méně než čtyřprocentním úrokem, zatímco například v Maďarsku se pohybují na necelých osmi procentech a bankrotující Ukrajině už nikdo nepůjčí na úrok nižší než patnáct procent.

Ačkoli má tak Česko k charakteristice „bankrotující země“ ještě daleko, nelze situaci podceňovat. K obezřetnosti vybízí už zmíněný fakt, že Češi nedokážou propad svých financí spolehlivě odhadnout. Jak už bylo mnohokrát řečeno, letos ministerstvo financí počítalo s finálním minusem 38 miliard, ale nakonec se především kvůli potížím ekonomiky a propadům při výběru daní číslo vyšplhalo na zmíněný pětinásobek (do konce letošního roku může ještě stoupnout). Ministerstvo navíc musí lepit úvěry předchozích vlád, které postupně dobíhají. Celkově tak péče o víc než bilionový český státní dluh znamená každoroční potřebu vydání dluhopisů za zhruba 280 miliard. Celých padesát z nich odteče jen na každoroční splátku úroků. Čerstvý odhad ministerstva financí hovoří o tom, že kvůli dramatickému tempu zadlužování a možnému snížení ratingu budou Češi do dvou let jen za úroky platit plných sto miliard.

Nebezpečně rychlí
Jak takové poskočení na žebříčku ratingových agentur vypadá v praxi, mohou Češi sledovat doslova v přímém přenosu. O stupínek nižší hodnocení než donedávna platné „A“ zvedlo před dvěma týdny Řecku rizikovou přirážku na jejich dluhopisy o půldruhého procenta a analytici obratem spočítali, že v případě Česka by podobné zvýšení úroků znamenalo náklady ve výši minimálně dvaceti miliard (avizované horší hodnocení BBB je navíc poslední předstupeň zóny, v níž agentura nedoporučuje v dané zemi investovat vůbec). Cesta, jak tuhle sumu zajistit, bude kromě přímých půjček od mezinárodních bank přitom stále jediná – státní směnky. A tady může další komplikace způsobit aktuální záplava dluhopisů, které vzhledem ke krizi vydává drtivá většina evropských zemí. Kvůli aktuální opatrnosti evropských bank dává současně stejnému kanálu přednost i řada soukromých společností. České dluhopisy tak dnes nekonkurují jen slovenským nebo francouzským, ale bojují třeba i se směnkami námořního přepravního gigantu Maersk. Podle údajů Evropské centrální banky držely finanční instituce v říjnu vládní dluhopisy za půldruhého bilionu eur, což znamená, že jen za poslední dva roky vzrostlo jejich množství v oběhu o čtvrtinu.

„Aktuální nálady investorů jsou nevyzpytatelné,“ říká k tomu David Marek. „Je docela dobře možné, že o české dluhopisy investoři ztratí zájem. Nikdy si nemůžeme být jistí dnem ani hodinou.“ Ve chvíli, kdy si země není schopná půjčit na vlastní dluhy pomocí směnek, zbývá prakticky jediné řešení – úvěr od Světové nebo Evropské centrální banky. Jak se však naposledy přesvědčili například Lotyši, ten s sebou nevyhnutelně nese i mezinárodní dohled nad státním rozpočtem a nucené razantní škrty prakticky ve všech výdajích státu.

Celý článek najdete v Respektu 52–53/09.

Čerstvá glosa k tématu - zde.