Záhadná schizofrenie

„Sto čtyřicet šest,“ říká Jan Bílý spokojeně. Je vidět, že je na tohle číslo pyšný. Přesně tolik dní už vydržel poslouchat hlas, který mu zní v hlavě a našeptává zlé věci, aniž by udělal to, kvůli čemu už dlouhá léta žije v psychiatrické léčebně: začal bušit hlavou do zdi. V nekontrolovaných záchvatech si celá léta rozbíjel čelo do krve a zdravotníci ho museli kurtovat k lůžku, aby si vážně neublížil. Teď má nasazený nový lék a své démony zvládá lépe.

„Hlasy se dají vydržet, ale nejhorší je nenávist z pekla,“ vysvětluje drobný sedmatřicetiletý muž se zjizveným čelem, co ho celá léta nutí si ubližovat. Mluví trochu nezřetelně, výraz ve tváři prozrazuje dlouhá léta duševního strádání. Občas neklidně poposedne a zatřepe rukama, oči většinu času těkají po stropě a stěnách. V jednu chvíli se však podívá návštěvě přímo do očí. „Nenávist z pekla je horší než strach,“ říká vážně. 

Jan Bílý trpí nemocí, která se v minulých dvou týdnech dočkala nebývalé publicity. Po tragickém útoku ve škole ve Žďáru nad Sázavou se o schizofrenii mluví hodně, nejvíc ale jako o bezpečnostním riziku. Příběhy pacientů svědčí o jiné bolesti – o tom, jak málo jsme od revoluce udělali pro to, aby duševně nemocní mohli žít lepší život.

Původ schizofrenie dodnes není úplně probádán, vědci se nicméně shodují, že svou roli zřejmě hraje celý koktejl příčin. Budoucí pacienti mívají určité genetické předpoklady, které může zvýraznit infekce v období těhotenství nebo traumatizující událost v raném dětství. Lidský mozek se první čtvrtstoletí života prudce vyvíjí a tahle proměna vrcholí v pubertě, kdy se výrazně zmenšuje počet nervových spojů. Neurologové tohle období někdy přirovnávají k prostříhávání zaplevelené zahrady a jedna z hypotéz říká, že při schizofrenii se selekce vymkne kontrole.

Vnitřní hlasy jsou nejčastějším projevem schizofrenie, neznamená to však, že každý, kdo je slyší, je schizofrenik. Zásadním projevem nemoci je rozpad interpretace reality – schizofrenik přestává rozlišovat své mentální obsahy od vnější skutečnosti, rozpadá se mu vnitřní systém hodnocení toho, co je důležité a co ne. Výsledkem často bývá paranoia. 

Zajímavé je, že podoba schizofrenických bludů nasává dobové kulturní vlivy. V dávné minulosti převažovaly představy uřknutí a černé magie, během studené války je nahradili agenti KGB či CIA. Dnes jsou na vzestupu fantazie, v nichž se člověk cítí být hrdinou gigantické reality show a okolní svět tvoří kulisy prošpikované skrytými kamerami.

Jak se změnilo naše porozumění schizofrenii? Čtěte v novém Respektu 44/2014, který vychází v pondělí 27. října (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).