Ve městě, kde myslí na budoucnost

Návštěvník z Česka vycvičený ke skepsi, nebo dokonce odporu vůči zeleným závazkům a cepování k jejich plnění si musí ve Švédsku připadat nesvůj. Slovo „ekologický“ se nedá minout už na letišti, kde výrazné cedule směřují pasažéra k použití „nejekologičtější“ dopravy do města – tedy místního rychlovlaku směřujícího do centra rychlostí až dvě stě kilometrů v hodině; ekologie a rychlost jdou ruku v ruce, zní heslo, které se na cestě k vlaku také nedá minout.

V hotelu u snídaně naráží host na „ekologické“ pomazánky, tedy alespoň podle cedulek. Město Stockholm je samozřejmě prošpikované pruhy pro cyklisty, na kterých se po ránu a odpoledne tvoří skutečné cyklistické kolony. Na větší úvahy však není čas. Po obědě čekají na skupinu dva velké taxíky, které ji vezou do nové čtvrti Hammarby Sjöstad. Před 20 lety tu bývaly průmyslové haly a špína z nich se valila do místního jezera. Teď sem Švédi vozí organizované návštěvy a předvádějí, jak se u nich v posledních letech plánuje městský rozvoj.

Začíná se v nenápadné, trochu přerostlé garáži, kde jsou zaparkované tři obrovské kontejnery. Dva světlovlasí elegáni vedou exkurzi po ocelových točitých schodech do patra, kde kromě propletence rour visí na stěně nákres výdobytku zdejšího odpadového hospodářství. Jako kdeco v posledních letech ve Švédsku i Hammarby Sjöstad vznikala v detailních propočtech ekologických parametrů, především emisních bilancí. Švédové snížili v letech 1990–2011 emise skleníkových plynů o 70 procent a i tahle čtvrť a likvidování odpadů v ní na tom mají svůj podíl.

Na cestě k moderním cílům musí Česko překonat nejen návyky z komunismu, ale též narativ devadesátých let, kdy se tu prosadil názor, že vytyčování plánů svazuje, a tedy i škodí.

Když se vytyčovaly trasy vedení ulic mezi zdejšími čtyř- až pětipatrovými bytovými domy, kromě dálkového topení a elektřiny se pokládaly pod zem i další roury – na domovní odpad. Na jedné straně ústí mezi domy, některé dokonce přímo uvnitř domů v podobě velkých násypek – zvláštní na papír, plasty a zbytky jídla. Druhý konec pak najdeme právě ve zmíněné malé hale s velkými kontejnery. „Funguje to na bázi vysavače,“ popisuje Patrick Haraldsson, jeden z šéfů firmy, která systém stavěla a provozuje. „Když jsou násypky plné, dostaneme signál, nasajeme každý odpad zvlášť do kontejnerů a odvážíme k dalšímu zpracování.“ Třeba na bioplyn do autobusů.

Jeden terminál, jak se přerostlé garáži říká, tady obsluhuje 2400 domácností do vzdálenosti až tři kilometry.
Rozvětvené podzemní vysavače na odpadky jsou teď ve Švédsku hitem a jejich výrobce, firma Envac, se rozšiřuje i jinam do Evropy. „Je to pohodlné, pro děti trochu dobrodružné – odpadky mizí kamsi do země –, zhruba stejně drahé jako klasický sběr a hlavně nám sem nejezdí náklaďáky se smetím,“ vyjmenovává jeden z místních obyvatel připravený pro potřeby novinářů.

Ušetřené emise z motorů popelářských aut Švédové pečlivě sčítají a započítávají do své cesty k emisní neutralitě, jak vizi zdravé šetrné budoucnosti říkají. Nízké emise představují pojem, kterým zkrátka Stockholm žije. Usilují o ně všechny podniky fungující v režii města, teplárnou počínaje a letištěm konče.

Obsáhlou reportáž najdete v novém Respektu 45/2014. Stejnému tématu se zde věnuje i autorův komentář. Číslo vychází v pondělí 3. listopadu (digitálně je dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).