Smutek, vztek a naše stíny nad Brodem

Na Jiřího Nesázala přišel minulé úterý hlad a potřeboval se taky sejít se svým kamarádem Michalem, aby si promluvili o muzice, jejich společném koníčku. Dali si tedy sraz v restauraci Družba kousek od centra Uherského Brodu, kde dobře vaří. Jen co dojedli polévku a chystali se na kuřecí plátek, do restaurace vstoupil další host, starší muž s taškou. Zastavil se hned za dveřmi u prvního stolu. „Seděli jsme u okna naproti dveřím. Ani se nesvlékl, neposadil, jen položil tašku na stůl, vytáhl devítku a začal beze slova pálit,“ popisuje tichým hlasem čtyřiadvacetiletý muž. Bylo půl hodiny po poledni a v restauraci obědvalo nebo popíjelo pivo kolem dvaceti hostů. Jiří Nesázal se vrhl pod stůl a strhl s sebou i svého kamaráda Michala.

„Padlo asi dvanáct nebo patnáct výstřelů a najednou bylo ticho. Viděl jsem zpod stolu, že si ten střelec asi přebíjí nebo sahal pro další zbraň, byla to vteřina, a došlo mi, že buď se zachráníme teď, nebo je konec. Řekl jsem Michalovi, že jdeme, vzal jsem židli a vyrazil proti střelci, trefil jsem ho do krku a proběhl kolem něho ven ze dveří,“ líčí Jiří Nesázal.

„Proskočil jsem po hlavě okýnkem na výdej obědů a přes kuchyni utekl zadním východem." 

Jeho kamarád Michal Kolník měl hlavu schovanou pod radiátorem a na střelce neviděl, ale poslechl kamaráda a vyrazil taky. „Jiří mi zachránil život, nebýt jeho duchapřítomnosti, že mě strhl na zem a pak mě ponoukl k úprku, už bych tady nebyl. Nikdy mu nepřestanu být vděčný,“ říká jednadvacetiletý blonďák Michal Kolník, kterého kromě zájmu o elektronickou hudbu s Jiřím spojuje i stejná práce v internetovém obchodě.

Michal už ale kolem střelce proběhnout nestačil, viděl, že vytahuje z tašky druhou zbraň, všude kolem v krvi leželi lidé, a rychle se kolem nich vrhl ke kuchyni. „Proskočil jsem po hlavě okýnkem na výdej obědů a přes kuchyni utekl zadním východem. A už vím, jak se říká, že člověku proběhne před očima celý život ve vteřině, tak že to není jen slovní obrat. To se opravdu děje,“ vypráví Michal.

Venku se šťastně setkal se svým kamarádem Jiřím a několika dalšími lidmi, jimž se podařilo utéct kulkám – dvěma kuchařkami, provozním restaurace a hlavně hosty, kteří seděli v nekuřáckém výklenku kousek od kuchyně. Jiřího telefon zůstal na stole vedle talířku s obědem, a tak zastavil na ulici prvního kolemjdoucího a zavolal z jeho mobilu na číslo 158. Zvenku pak slyšel další výstřely: „Dnes už je jasné, že obešel všechny ležící a dorazil je ranou do hlavy,“ říká Jiří dva dny po střelbě v kavárně na náměstí Brodu, kousek od bytu, v němž žije se svou maminkou. 

Reportáž z Brodu, kde útočník v restauraci Družba zavraždil osm lidí, čtěte v novém Respektu 10/2015, který vychází v pondělí 2. března (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).