Potřebujeme radikální Evropany

Kdyby někdo minulou sobotu v poledne v Průhonicích zdálky pozoroval Guye Verhofstadta, sotva by uhodl, že s tolika vášnivými gesty hovoří o evropské integraci. Tedy o tématu, jež dnes většině Čechů připadá dosti nudné. „To protože chybějí politici, kteří by lidi o Evropě přesvědčovali!“ vykřikuje dlouholetý belgický premiér, který chce tuto mezeru zaplnit – a rád by, aby jej v Česku následovalo hnutí ANO.

Jak byste člověku, který se třeba po deseti letech probudil z kómatu, vysvětlil dnešní stav Evropy a její integrace?
Nejprve bych musel připomenout, že během jeho spánku došlo k finanční krizi srovnatelné se třicátými lety. A ta krize otřásla zvláště Evropou. Američané se z ní dostali docela snadno, ale my stále zažíváme její otřesy. 

Proč Evropa uvízla v krizi?
Kvůli politickým elitám v národních státech, které nepochopily, že nastal ten pravý čas pro velký skok vpřed směrem k větší integraci Evropy. Amerika má třikrát větší růst, protože Obama udělal ty správné kroky. Každý ekonom ví, že když čelíte takhle velké finanční krizi, musíte nejprve vyřešit problém bank a nakopnout tím ekonomiku.

Podívejme se na aplikaci Spotify. Je to švédský vynález, ale nemohla být v Evropě spuštěna jako první, protože musela projít 28 regulacemi.

Proč to evropští lídři nedokázali, zatímco Obama ano?
Protože Amerika je federální stát a Evropa je… Co vlastně? Můžete mi to připomenout? Konfederace? Svébytný systém? Co komplikovaného to vlastně je? Nemáme fiskální a politickou unii, Obama je má, a proto může dělat efektivní rozhodnutí.  Výsledkem je stagnace, ve které populisté všude v Evropě posilují s argumentem, že integrace nefunguje, a proto je třeba se vrátit zpět do minulosti, do hranic národních států, a bude nám líp. Já souhlasím s euroskeptiky v tom, že dnešní Evropa nefunguje. Ale nesouhlasím s jejich závěrem, že máme jít v globalizovaném světě zpět k malým národním státům.

Co tedy máme udělat?
Přesný opak – velký skok vpřed v integraci. To není jen věc bankovnictví. Proč nemáme vlastní Google a všechny počítačové high-tech společnosti jsou asijské nebo americké? Proč nemáme ani jednu? Protože chybí jednotný trh. Podívejme se na aplikaci Spotify, kterou určitě k poslechu hudby používáte. Je to švédský, evropský vynález, ale aplikace nemohla být v Evropě spuštěna jako první, protože musela projít 28 regulacemi – tedy v každé členské zemi EU – a domluvit smlouvy se stovkami operátorů. Proto šli do Ameriky, kde jim stačila jedna autorizace, čtyři smlouvy s mobilními operátory a bylo to. Teď se do Evropy vrátila, ale všechna ta skvělá pracovní místa v jejich ústředí jsou už nenávratně za oceánem. Takových případů bych mohl uvést více a všechny souvisejí s tím, že v Evropě nejsou jednotné trhy.

Jak by ta jiná Evropa vypadala?
Měla by energetickou unii, jednotný trh pro služby, jednotný digitální a kapitálový trh, instituce, jež takové integraci odpovídají, tedy skutečnou evropskou vládu s parlamentem se dvěma komorami. Nikoli ten současný příliš komplikovaný systém, kterému už nikdo nerozumí. Už by to nebyla vícerychlostní Evropa, v níž je dnes devět nebo deset různých unií a nikdo v tom už nemá přehled.

Celý rozhovor čtěte v novém Respektu 11/2015, který vychází v pondělí 11. března (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).