Připadám si docela ve formě

K rozhovoru ve své parlamentní kanceláři usedá s energií nastartovaného buldozeru. Skáče do řeči, křičí, srší ironií, kterou vzápětí zahlazuje svéráznou pochvalou spoludebatéra typu „jste docela inteligentní“ nebo „vás někdy čtu“. Ještě raději ale chválí sebe – „založil jsem demokratickou stranu“. Přesně ví, o čem se má mluvit – o „nezodpovědné“ vládě, politických konkurentech, křivdách, které se jeho straně dějí. Pokud rozhovor míří jinam, dlouho vzdoruje. Mnozí by ho chtěli vidět na odchodu, Miroslav Kalousek má ale ve vrcholné politice ještě velké plány.

Je pro opozičního politika o tolik obtížnější dostat své argumenty k veřejnosti než dříve?
Je to velmi obtížné. Dříve tady byla citlivá, možná až přecitlivělá kontrola veřejných sdělovacích prostředků, která prostě hlídala každý krok a za každým, často i standardním krokem viděla korupci. A utekly tři roky, vládne tady bezprecedentní korupční prostředí, bezprecedentní konflikt zájmů. To tady fakt nikdy nebylo, aby si někdo mohl napsat zákon sám pro sebe, který mu přihrává několik miliard. A přitom je úplné ticho.

Není úplné ticho. O Andreji Babišovi se píše v novinách kriticky často.
Čtu všechny noviny, ale nevidím žádnou mediální smršť. Jen takové zdvořilé a korektní články.

Většina hlídacích psů demokracie je koupena či spoutána, další část ulehla k plným miskám, takže nemají čas štěkat.

Záleží na definici mediální smršti.
Jako přímý účastník mediální smršti, který byl několikrát likvidován za něco, co neudělal, a váš titul není na posledním místě žebříčku těchto vymyšlených útoků, vím, jak vypadá mediální smršť. Teď se žádná mediální smršť nekoná.

Čím si vysvětlujete, že Babišův střet zájmu lidem nevadí? Tak totiž zní jeho argument – voličům to nevadí.
Důležité zprávy nezaznívají v takové intenzitě, aby k lidem dolehly. My oba víme, že aby k lidem dolehly, tak musí jít o poměrně masivní sdělení, ne článek tu a tam. A žádná masivní sdělení jsem si v tomto směru nepřečetl. Například otázku biopaliv jsem teď vysvětloval po několika poslaneckých klubech a setkal jsem se tam s reakcemi typu: „Ježíšmarjá, tohle jsme nevěděli, jak to, že to nikdo nenapíše?“ Tím chci uzavřít svůj názor, že většina hlídacích psů demokracie je koupena či spoutána, další část ulehla k plným miskám, takže nemají čas štěkat.

Jaké misky máte na mysli?
Když vám někdo nasype do misek, tak ho nekoušete.

A kdo tam sype?
Jestli někdo část mediálního trhu ovládá vlastnicky a tu druhou část suverénním rozhodnutím, zda přidělí, nebo nepřidělí reklamní smlouvu, tak zbývá posledních pár ostrůvků svobodného tisku. Ale není toho moc.

Víte, kolik reklamy v médiích zadává Agrofert?
Tohle zjistit je spíše váš úkol.

O co tedy opíráte své tvrzení o plných miskách?
Oba se na mediálním trhu pohybujeme dost dlouho na to, abychom viděli ten ostrý střih, tu změnu, jak se informuje dnes a jak se informovalo před vstupem Andreje Babiše do politiky. Jestli to nevidíte, nemám proč vás přesvědčovat.

Jak dlouho ještě vydrží v politice? Proč pravice za vlády ČSSD neposiluje? Vláda podle Kalouska nedodržuje sliby: proč má jeho „odhalování vládních lží“ velmi malou odezvu veřejnosti? Jak chce posunout svoji stranu dopředu? Chce se stát předsedou TOP 09? Je jeho role pasivní? Odpovědi čtěte v novém Respektu 14/2015, který vychází v pondělí 30. března (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).