„Tak nám zabili kafemlejnek,“ chtělo by se říci s posluhovačkou pana Švejka, a „který kafemlejnek, paní Müllerová?“ spolu se Švejkem samým. Přece ten, který už léta přivádí k zuřivosti stovky českých vědců. Neudělali to ovšem „Turci“ v Sarajevu, nýbrž mezinárodní tým expertů z různých evropských zemí, pracující pro firmu Technopolis.
Ve svém nedávno zveřejněném auditu české vědy a výzkumu experti nijak neskrývali svůj údiv nad tím, jak mohli Češi takovou hloupost vymyslet: kafemlejnek, tedy současná metodika hodnocení vědeckých výsledků, podle nich „pracuje špatně“, „nehodí se pro účel, ke kterému byl vytvořen,“ a „žádné dílčí vylepšování na tom pravděpodobně nic nezmění“.
Malá odbočka: autor těchto řádek přiznává, že před lety kafemlejnek podporoval, pokládal jej za užitečnou zbraň, která mohla posloužit proti těm nejslabším, hluboce podprůměrným vědcům. Když se v roce 2009 ukázalo, že kafemlejnek nedává rozumné výsledky, nemohl tomu autor zprvu uvěřit a stížnosti pokládal za výmluvy právě těch podprůměrných. Když mu ale už asi desátý slovutný vědec říkal do telefonu něco jako „pracoval jsem v Americe a tam vůbec nemůžete říct, že se v Česku věda boduje, to je hanba,“ začaly v něm hlodat pochybnosti. Navíc, jak známo, nejde ani tolik o bodování samo jako spíš o to, že se podle bodů slepě rozdělují peníze.
Sympatická myšlenka hodnotit vědce podle kvality zkrátka vedla ke vzniku robota, který výsledky práce všech badatelů od chemiků přes filosofy až po konstruktéry leteckých motorů převede na body, ty sečte a podle toho pak jednotlivým pracovištím „spravedlivě“, dle matematické formulky rozdělí peníze. V Česku se léta ví, že robot, kterého mohou neproduktivní vědci snadno obelstít, chrlí „hausnumera“, přesto systém dosud nikdo nezrušil.
Teprve hlas ze zahraničí to může změnit. A nejspíš opravdu změní. Při přípravě článku o auditu firmy Technopolis (vyjde v pondělním Respektu) autor hovořil s několika důležitými postavami české vědecké scény a všichni uznávali, že kafemlejnek je mrtev. Podle první místopředsedkyně vládní Rady pro výzkum a vývoj (RVVI) Miroslavy Kopicové už kafemlejnek nikdo z jejích kolegů v Radě obhajovat nebude. Další místopředseda Petr Fiala je zdrženlivější a za své kolegy hovořit nechce, sám se ale domnívá, že je čas na něco nového.
Místo robota experti
Co by tedy mohlo kafemlejnek nahradit? Přípravu nové metodiky hodnocení vědy bude mít nejspíš na starosti Daniel Münich z pražského institutu CERGE-EI. (Sám Daniel Münich, pokud čte tato slova, se nejspíš ohrazuje proti takovému zjednodušení – doplňme tedy, že se jedná o širší projekt, který se rozbíhá na ministerstvu školství; cílem je řada věcí a pracuje na něm řada lidí, přičemž docent Münich je garantem jedné z odborných aktivit, a sice té, v jejímž rámci má být navržena a poté ověřena nová metodika hodnocení vědy a výzkumu).
Jaká je tedy představa docenta Münicha? (Opět, není to pouze jeho představa, získal ji během několik let trvajících diskusí se členy poradních orgánů RVVI a je ve shodě s tím, co navrhuje audit firmy Technopolis). Tak tedy, Daniel Münich se inspiruje Británií a tamním systémem tzv. informovaného peer-review, byť česká obdoba by podle něj měla být o něco jednodušší a méně finančně náročná.
Fungovalo by to následovně: hodnotit by se mělo po jednotlivých oborech, přičemž za každé vědecké pracoviště by se nezkoumaly všechny výsledky, ale jen ty nejpodstatnější – například pouze několik nejvýznamnějších publikací každého vědce. Údaje o publikacích a jejich citovanosti – tzv. bibliometrická analýza – by se pak nepřepočítávaly na body, ale sloužily by jako jeden z podkladů pro komise hodnotitelů, v nichž by dominovali významní vědci ze zahraničí, kteří by neměli žádné vazby na hodnocená česká pracoviště. Členové oborových komisí by hodnocené pracoviště také osobně navštívili.
Naštvat všechny stejně
Do všech podrobností nemá smysl zacházet, podstatné je, že kvalitu ústavu či fakulty by už nezkoumal robot, ale dobře informovaný, nezávislý, převážně zahraniční tým. Na české straně by měla hodnocení jednou za pět let organizovat (nikoliv provádět) nezávislá instituce stojící mimo ministerstva i Akademii věd, s podobným statutem zajišťujícím nezávislost, jaký má například Česká národní banka.
Výsledkem by mimo jiné bylo i rozdělení českých pracovišť do několika kategorií podle kvality, od těch na světové špičce až po zcela podprůměrná. Toto rozčlenění by se po čase, po doladění nového systému, již mohlo stát jedním z vodítek pro přidělování peněz (dalším mohou být např. strategické zájmy státu).
Důležité podle Daniela Münicha je, aby o nové metodice během její přípravy široce diskutovalo co nejvíc lidí a aby byl proces přípravy transparentní. Výsledná podoba by měla být odůvodněná a srozumitelná. Nejmenovaná vědkyně, s níž autor o tomto tématu rovněž hovořil, to vyjádřila názorněji: „Jde o to, aby nakonec byli všichni nas..ní stejně.“
Doufejme tedy, že se skutečně podaří všechny zainteresované soupeře na tomto kolbišti – tedy Akademii věd, vysoké školy a průmyslové podniky – naštvat zhruba stejnou měrou a že metodika založená na peer-review díky tomu nakonec projde. Připravena k použití ovšem nebude dříve než v roce 2015 a peníze se podle ní mohou začít rozdělovat ještě později.
O tom, jak je možné, že tolik dalších let nebude mít česká věda smysluplný systém, o auditu firmy Technopolis a dalších souvislostech čtěte v pondělním Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
