Je vesmír nakloněn vzniku života? Na tuto poněkud mystickou otázku se v knize Pátý zázrak snaží odpovědět britský fyzik Paul Davies. Skutečnost, že není biolog, mu umožňuje podívat se na problém z větší dálky, tak trochu mimo klasické prisma darwinismu, pro který je život výsledkem náhodné souhry slepých sil.
Daviesova kniha nestojí mimo rámec současné vědy, není například obhajobou inteligentního plánu či jiné pseudovědecké teorie. Její překvapivost pramení spíše z toho, že vychází z disciplín, které vznik života obvykle nekomentují: kvantové vědy či teorie komplexních systémů. Autor cituje například práce Lee Smolina nebo Rogera Penrose, a kniha tak znovu potvrzuje, že kosmologové a teoretičtí fyzici dnes hrají roli, kterou kdysi zastávala církev. Roli vykladačů vesmíru, života a vůbec – zkrátka nejhlubších záhad kolem nás.
Je tedy vesmír přátelský životu? Zařídily zákony kosmu, že jednoho dne vznikne mysl, která jim porozumí? Spikly se rafinovaně, aby umožnily vznik života bez ohledu na to, jak je takový proces nepravděpodobný? Svůj pohled na věc si Davies nechává do poslední kapitoly, a tak se na jejím začátku čtenář chvěje nedočkavostí – asi jako dávný venkovan, jemuž se Bůh ústy kněze chystá zvěstovat svoji vůli.
A stejně jako dávnému venkovanovi se i čtenáři dostane poněkud zastřeného poselství, pouhé hry stínů na stěně jeskyně, jež jsou v tomto případě odrazem nesmírně složité matematiky. Neurčitost je ovšem dána i tím, že sami teoretičtí fyzikové jsou zatím řešení problému značně vzdáleni; spíše jen mapují terén a souvislosti, než aby viděli jasné odpovědi.
V novém čísle Respektu Daviesův pohled stručně přibližujeme, ale především se věnujeme trochu přízemnějšímu, leč zajímavému tématu: novému výzkumu pražských a brněnských vědců, jimž se pomocí obřího laseru podařilo vytvořit klíčové složky genetického kódu, a simulovat tak proces, jímž mohl na dávné Zemi skutečně začít vznikat život. Respekt 5/2014 vychází v pondělí 26. ledna (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).
Judit Šponer z brněnského Biofyzikálního ústavu AV ČR vedla teoretické výpočty a sestavovala modely chemických reakcí, jimiž v laserovém experimentu vznikaly klíčové součásti genetického kódu RNA.
Martin Ferus z pražského Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR u laseru Asterix. Zhruba v těchto místech se nacházela nádoba s formamidem, v níž paprsek laseru simuloval dopad asteroidu na dávnou Zemi.
Brněnští vědci Judit a Jiří Šponerovi v počítačovém klastru, kde běžely teoretické výpočty pro pražský laserový experiment.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
