Proč není dobré líbat velbloudy

Virová nemoc MERS, která nyní sužuje především Korejskou republiku, se šíří po světě ze zemí Arabského poloostrova. Zdrojem infekce jsou zřejmě velbloudi dovážení na Blízký východ hlavně ze Somálska a Súdánu. Proč ale nemoc nepřeskakuje na lidi v těchto východoafrických zemích, kde jsou velbloudů miliony, ale právě v Saúdské Arábii nebo Spojených arabských emirátech? A jak se může člověk nakazit? Jedním z vědců, kteří odpovědi zjišťovali přímo na Arabském poloostrově, je Marcel A. Müller z Ústavu virologie při lékařském středisku univerzity v Bonnu. O tom, co vyzkoumal, píšeme v novém Respektu 27/2015. Ptali jsme se ale i na další věci související s touto nebezpečnou chorobou, která se projevuje jako silný zápal plic a celosvětově zabíjí téměř 40 procent nakažených.

Jsme si skutečně jisti, že zdrojem nákazy virem MERS musejí být velbloudi, u nichž se nemoc projevuje jako pouhé nachlazení? Virus byl objeven i v netopýrech.
Zdá se, že předek viru MERS je skutečně přítomen v netopýrech v jižní Africe. Netopýři ale zřejmě nejsou podstatným zdrojem infekce, možná dokonce jejich viry příbuzné MERS ani na člověka nemohou přeskočit. Rozhodně pomocí netopýrů nemůžeme vysvětlit opakující se epidemie v Saúdské Arábii. Lidé tam v přírodě moc nepobývají, vládne horko a všude je písek. Spíše se projíždějí v autech nebo jsou uvnitř budov. Do kontaktu se zvířaty typu netopýrů se skoro nedostávají. Zjistili jsme navíc, že dědičná informace virů v tělech tamních v zajetí chovaných velbloudů jednohrbých je velmi blízká virům MERS, které nacházíme v organismu lidí.

Tedy velbloudi. Zdrojem infekce jsou možná pouze jejich mláďata, aspoň o tom svědčí výzkum publikovaný nedávno v časopise Emerging Infectious Diseases.
Je to velmi zajímavý úkaz. Na africkém kontinentu se mláďata velbloudů chovaných v zajetí rodí po celý rok. Na Arabském poloostrově je to jinak: velbloudí telata přicházejí na svět synchronizovaně, v listopadu a prosinci. Po porodu se poprvé napijí od matek a v prvním mateřském mléce dostanou protilátky proti různým nemocem, které ale účinkují maximálně dva nebo tři měsíce. Něco podobného vidíme u lidských dětí: protilátky získané s prvním mateřským mlékem u nich působí asi osm měsíců. Teprve pak, někdy už v jeslích, děti začnou být skutečně nemocné a často jsou nemocné pořád.

Velbloudí mláďata ztrácejí tuto přirozenou ochranu na jaře, v březnu a dubnu. Vzápětí se nakazí MERS, který mezi velbloudy cirkuluje. Vždy na jaře vidíme, jak se množství viru ve stádech výrazně zvýší. A zajímavé je, že jaro je také obdobím, kdy na Blízkém východě propukají epidemie u lidí. První zaznamenané případy se vyskytly v dubnu 2012, totéž se opakovalo o rok později. Loni na jaře se virus začal dramaticky šířit v nemocnici v saúdskoarabské Džiddě. Letos se situace do jisté míry opakovala. Nemocná mláďata zřejmě nějakým způsobem přenášejí virus na člověka.

Jak?
S jistotou to zatím nevíme, studie pouze ukázaly, že lidé, kteří přicházejí do kontaktu s velbloudy, mají hodně protilátek. Možných je cest nákazy několik. V Saúdské Arábii třeba majitelé velbloudy včetně telat líbají, mají je skutečně rádi. Mohou se pak nakazit z velbloudích slin. Jak ukázali moji kolegové z Rotterdamu, další možností je, že když telata sají mléko z mateřského vemene, zanechávají na něm sliny obsahující virus. Z nich se pak dostává do mléka, které lidé pijí často rovnou do zvířete, bez tepelné úpravy. Věří, že je to zdravém a mléko má dokonce pozitivní magickou moc. Nemyslíme si zkrátka, že virus proniká do mléka z těla velbloudí samice, ale od jejího telete.

Současná epidemie v Jižní Koreji slábne. Podaří se ji zlikvidovat?
Určitě. Ukázala, že největším problémem může být šíření infekce v nemocnicích. V Koreji je specifická situace v několika ohledech. Pacienti tam často navštíví několik nemocnic, než se pro jednu rozhodnou. Na pokojích spolu leží hodně lidí, až šest. A navštěvuje je a pobývá s nimi spousta příbuzných. V nemocnicích se virus snadno šíří i kvůli tomu, že lékaři zavádějí pacientům plicní ventilaci a pak ji vyndávají. A virus se množí hluboko v plicích, právě tam jsou receptory, jimiž vstupuje do buněk. Při zavádění a vyjímání plicní ventilace proto hrozí, že se lékaři a sestry nakazí. Konečně pak mohou hrát roli i lidé, kteří šíří infekci více než jiní pacienti. Mají kromě MERS ještě nějakou další nemoc a z nějakého důvodu jejich organismus kvůli tomu produkuje více viru.

Proč jste tedy tak optimistický?

Nemocnice přijaly ochranná opatření a mimo ně k přenosu z člověka na člověka nedochází snadno. Loni jsme prováděli v Saúdské Arábii studii, v jejímž rámci jsme zkoumali 26 pacientů s MERS a zjišťovali jsme, kolik lidí nakazili. Prověřovali jsme členy jejich domácností, celkem 280 lidí, a našli jsme mezi nimi jen 12 nakažených, z nichž 11 nemělo vůbec žádné příznaky, neonemocněli, pouze jsme v jejich krku objevili nukleovou kyselinu viru nesoucí jeho dědičnou informaci a v krvi jim našli protilátky.

Pokud 26 lidí nakazí pouhých 12, pak koeficient nakažlivosti choroby je nízký, jedna polovina. U nemoci SARS byl roven dvěma, u eboly čtyřem a virus spalniček má 18. Je to nejnakažlivější virus na světě, jeden infikovaný člověk v průměru nakazí dalších 18 lidí. Lze tedy říci, že dokud virus MERS nezačne mutovat, nemusíme se ho tolik obávat.

Může se to stát?
Koronaviry, k nimž MERS patří, jsou relativně stabilní, nemění se tak snadno jako jiné RNA viry. Ale změnit se mohou. Do budoucna nic nevylučuji, jsem ale jist, že Korea tuto epidemii zvládne.

Víme, proč byl SARS před dvanácti lety nakažlivější než MERS?
Epidemie SARS se od současných útoků MERS lišila v několika důležitých bodech. Velkou roli tehdy hrálo několik jedinců, kteří byli z nějakého důvodu hodně nakažliví, šířili velké množství viru. Nevíme proč, zřejmě to způsobuje několik genetických faktorů, které nějak ovlivňují imunitní systém. Propuknutí epidemie tehdy také provázelo velké množství hlouposti, čínská vláda nespolupracovala se zbytkem světa. První případ se v Číně objevil na podzim 2002, ale za problém bylo šíření nemoci označeno až v březnu následujícího roku. Virus měl spoustu času, aby nerušeně cirkuloval v čínské populaci, než se rozšířil do světa.

Naopak MERS jsme zřejmě zachytili hned v počátcích. V červnu 2012 virolog Ali Zaki vyšetřoval pacienta se syndromem dechové tísně a všechny jeho diagnostické metody ukazovaly, že příčinou není žádný známý virus. Poslal proto vzorky do Lékařského střediska Erasmovy university v Rotterdamu, kde zjistili, že jde o virus úplně nový. Bylo to velké štěstí, jinak by nemoc nebyla objevena tak brzy.

Lék proti MERS neexistuje. Vyvíjí někdo alespoň vakcínu?
Ano, pracuje na ní několik týmů. Jedna vzniká ve spolupráci zmíněného střediska na Erasmově univerzitě a Mnichovské univerzity. Je založena na oslabeném viru neštovic, na který byl nasazen povrchový protein z vnější membrány viru MERS. Imunitní systém by se tedy měl naučit virus MERS rozpoznávat, aniž by hrozilo nějaké nebezpečí. Testy této vakcíny na myších jsou slibné, problém ale je, že myši se nemohou MERS nakazit, nemají receptor, kterými by se virus dostal do jejich buněk. Byly již vytvořeny i transgenní myši, které receptory mají, podstatnější ale teď je, že zmíněná vakcína se již testuje i na velbloudech. O výsledcích nějaké zprávy mám, ale nebyly dosud publikovány a nemohu o nich mluvit. Další vakcínu vyvíjejí v Madridu, jejím základem je přímo oslabený virus MERS. Vývoj je ale zatím v počátcích.

Jaká opatření přijala Korea, aby epidemii zvládla? A je na příchod MERS připraveno Česko? Čtěte v novém Respektu…