Kde jsou billboardy?

Na první pohled to vypadá, jako by žádné volby nebyly. Na prostranství před Bílým domem se jako obvykle potulují hloučky turistů, kteří se rádi věší na možná nejslavnější plot světa, aby se na něm s jasně bílou stavbou v pozadí vyfotili. Těžko říct, jestli tu má převahu Asie nebo americký venkov.

O kus dál pod jezdeckou sochou generála Andrewa Jacksona stojí vyrovnané dvě řady bangladéšských buddhistů, kteří evidentně měli víc štěstí než jejich kolegové doma. A tak pro ně teď aspoň vyžadují pozornost Ameriky a tím i světa.

O kus dál sedí ve svém kempingovém křesílku Slim, přesněji řečeno muž jménem Chauncey Killens, který po kolemjdoucích chce, aby mu říkali Slim.

Vytáhlý černoch v kapuci a černých brýlích vypráví, jak sedl před měsícem doma v Kalifornii do svého auta a vydal se před Bílý dům, aby protestoval proti plánům prezidenta Obamy na uzákonění manželství pro homosexuály. Když nesedí v křesílku a neprotestuje, spí v autě zaparkovaném na kraji města. „Ještě tu budu dva týdny, pak pojedu zpátky a cestou objedu pár známých,“ říká Slim, jehož vytáhlá hubená postava nevypadá, že by měla patřit bývalému dozorci z jedné z kalifornských věznic.

Na dohled od Slima pak stojí igelitový stan, kde už třicet jedna let protestuje proti jaderným zbraním žena známá jako Connie nebo taky Conchita.

Když člověk popojde pár bloků dál do města, i tam to vypadá docela nevolebně.

Na 18. ulici chodí dokolečka skupinka postav s cedulemi v ruce a protestují proti drahým nájmům.

V další ulici nabízí mladá aktivistka k podpisu petice pro změnu za práva homosexuálů a před podepsáním nabízí podrobný výklad.

Široká Pennsylvania Avenue je zavřená, ne snad kvůli kampani, ale aby se tu mohly konat Taste of DC, neboli Chutě DC - Districtu of Columbia, jak se území hlavního města oficiálně jmenuje. Za deset dolarů (příslušníci americké armády za osm) můžete vejít mezi ploty a  tam ochutnávat jídlo a pití u desítek stánků.

Americké prezidentské volby zkrátka nejsou až tak všudypřítomné, jak by se mohlo za oceánem zdát. Noviny, televize a rádio do detailu rozpitvávají všechno, co se kandidátů týká, billboardy bychom ale hledali marně. Žádné tu nejsou. Místo nich jsou placené televizní šoty a neúnavné výjezdy volebních aktivistů mezi voliče.

V téhle optice je - a hlavně bude - česká prezidentská kampaň zcela opačná: o žádné programy a plány nejde, český prezident nevládne a tudíž žádné nepotřebuje. Billboardů ale můžeme čekat plné ulice.