Budoucnost má jméno Euarábie. Opravdu?

Tato poslední ukázka bující „islamofobie“ je nicméně typická – brnká na strunu obav, ale stojí přitom na hliněných nohou. Zvláště když je porovnáne se seriózními analýzami, jako je třeba ta, kterou před třemi týdny přinesl americký týdeník Newsweek.

Nejprve k informacím Telegraphu – deník se odvolává na anonymní a blíže nespecifikovanou „studii vypracovanou pro americké letectvo“, až později v textu zjistíme, že ji už před třemi lety vypracoval jakýsi Leon Perkowski. Kdo to ale je? Sociolog prestižní univerzity? Demograf? A z jakých zdrojů čerpal svoje informace? Z vládních? Či ze statistik všech sedmadvaceti zemí Unie? Deník na tyto otázky neodpovídá. Napoví až zběžné hledání na internetu – pan Perkowski je kapitánem amerického letectva a právě teď je doktorandem na univerzitě zřízené armádou na základně v Alabamě. Odkud kapitán čerpal informace nicméně stále nevíme.
Britští novináři se navíc spokojili s pouhým výčtem procentího nárůstu muslimské populace v různých evropských městech a zemích a obecným konstatováním, že se tím „fundamentálně změní to, co dnes považujeme za evropskou kulturu a společnost“.

To samozřejmě zdaleka nestačí – jednak co to je ona „evropská kultura“? Hledat přesnou definici je dnes stejně nesmyslné jako hledat definici toho, co je národní. Když zůstaneme v Británii - britské královně koluje v žilách německá krev a nejklasičtější národní jídlo přivezli na ostrovy portugalští židé. A pak – co ony změny znamenají či přesněji mohou znamenat? Na to sice článek rovněž neodpovídá, ale mezi řádky plnými varování před „tikajícími bombami“ to vyčteme: jasné nebezpečí a ohrožení.

Zcela jiný obraz nabízí analýza Newsweeku. Nejprve připomíná, že obavy, na něž brnká The Telegraph, opravdu v Evropě panují – rostoucí obavy z muslimů ukazují průzkumy veřejného mínění ve Španělsku či Německu. A nakonec nepotřebujeme ani průzkumy, stačí se podívat na výsledky červnových voleb do Evropského parlamentu, kde slavil úspěch nizozemský extremista Geert Wilders či Britská národní strana (byť je sporné, nakolik skutečně roste popularita krajní pravice – některé strany podobného typu, třeba Le Penova Národní fronta, naopak v posledních volbách oslabily, a to na úkor mainstreamových partají). Znepokojeným občanům pak ze rtů odezírají politici, což se projevuje třeba stále hlasitějším odporem vůči vstupu muslimského Turecka do EU.

A to vše ale ještě neznamená, že tento strach má reálný základ a opodstatnění. „Důkazy o tom, že Evropu čeká přeměna na Euarábii, jsou omezené a pochybné,“ píše Newsweek. Nejčastěji citované odhady vývoje evropské populace pocházejí z pět let staré studie americké Národní zpravodajské rady, která nabízí několik scénářů. I pokud by se naplnil ten nejodvážnější, stále by muslimové v roce 2025 představovali jen osm procent evropské populace. Čímž se dostáváme k hlavnímu důvodu, proč tyto predikce nemají solidní základ – byť jen říci, kolik muslimů žje v Evropě dnes, je podle Newsweeku „nemožné“. Logicky neznáme přesné počty ilegálních imigrantů a u těch legálních se většina zemí, včetně Francie či Německa, na náboženství neptá. Příliv dalších muslimů a dalších imigrantů dnes evropské země stále více regulují a u těch už v Evropě usazených s rostoucím vzděláním a přístupem k lékařké péči klesá porodnost. Nemáme po ruce celoevropská data, nicméně Newsweek cituje studii z Nizozemska, podle níž měly Turkyně ještě v roce 1990 průměrně 3,2 dítětě, o patnáct let později už to bylo 1,9 dítěte, což je běžný „neimigrantský“ průměr. Podobně klesá porodnost u Maročanek.

Podobně na vodě jsou strachy z kulturního a „hodnotového“ vlivu – muslimové nejsou jednolitým blokem s jednou univerzální kulturou, zvyky a morálkou. Muslim z Pákistánu narozený a vystudovaný v Británii toho může mít tolik společného s muslimem, který právě dorazil do Francie z Alžírska, asi jako protestant z vilové čtvrti z Bostonu s katolíkem ze slumu v Sao Paulu. Newsweek dále cituje průzkum amerického Gallupova ústavu, v němž třetina dotázaných francouzských muslimů toleruje homosexualitu, zatímco v Británii se s takovým postojem nenašel ani jeden. Navíc další čísla ukazují, že potomci přistěhovalců ztrácejí k naboženství svých otců a matek vztah – kupříkladu v Německu se ve vládou objednaném průzkumu ukázalo, že čtyřicet procent Íránců usazených v zemi se nehlásí k žádnému náboženství.

A konečně terorismus – z řad evropských muslimů se sice rekrutovali pachatelé 11. září i madridských a londýnských útoků, na druhou stranu drtivá většina muslimů terorismus odsuzuje, jak se opakovaně ukazuje v průzkumech. A takový závěr nakonec najdeme i ve zmiňovaném článku Telegraphu: „průzkumy z poslední doby ukazují, že k obávané radikalizaci evropských muslimů nedochází“.

Tak jaká Euarábie?