Prezident v Moskvě

Jel si český prezident do Moskvy pro pochvalu od svého protějšku Dmitrije Medveděva? Nebo se jel kremelských bossů zeptat, jak dlouho má s podpisem – tolik chtěným příznivci Evropské unie a nakonec i realisty – pod smlouvou ještě váhat?

Není žádná novinka, že Klausův vřelý vztah k Rusku protkává celou jeho politickou kariéru. Politik Klaus nikdy neřekl proč jde Moskvě tak na ruku. Ani v devadesátých letech, kdy byl příznivcem skrytých i viditelných kroků, jež směrovaly naši energetiku do závislosti na Moskvě. Proti dodávkám norského plynu prosazoval angažmá „západní“ firmy z níž se nakonec vyklubala společnost spojená s Gazpromem. Dělal kroky, které by zvýšily ropnou závislost na Moskvě, nebyl příznivcem vstupu do NATO – vždyť jsme přece v bezpečí, tvrdil. Nicméně svůj vztah k Moskvě a Rusku nikdy nespecifikoval, nikdy neřekl, proč bychom se k němu měli chovat vstřícně, co nám to přinese a jaká jsou rizika. Dokonce ani nevysvětlil, proč bychom se k Moskvě měli chovat pragmaticky.

Když byl zvolen prezidentem, už se nijak svým vztahem k Rusku a Rusům netajil. Co na tom, že jeho karlovarský přítel a podnikatel Alexandr Rebjonok – žijící v Česku už třicet let – je zřejmým agentem někdejší KGB a vůbec není jisté, zda není ve spojení s ruskými tajnými službami dodnes? Má smysl ještě připomínat, že Klaus přijal předloni moskevského starostu Lužkova, v Evropě považovaného za jednu z klíčových postav propojení ruské politiky s organizovaným zločinem? Mimochodem Lužkovova žena je jednou z největších ruských investorek do nemovitostí v Karlových Varech.

Nevíme, kde jsou kořeny Klausova rusofilství, on nám to nikdy neřekl. V každém případě je jeho chování vůči Rusku bezpečnostním rizikem. Například on sám si může milionkrát myslet, že možné angažmá ruského Rosatomu, podniku, který by se měl podílet na dostavbě Temelína, je bezva věc. Ale jako politik by měl před tím, než bude vypsána soutěž, a než bude vyhodnocena, mlčet – a už vůbec o tom neměl mluvit v Moskvě. I když nemá jako prezident skoro žádnou pravomoc soutěž přímo ovlivnit, jako osobnost a zásluhou jiných prezidentských pravomocí ovlivňující jednání ODS i Paroubkových sociálních demokratů (ale i dalších stran) má vliv opravdu nezanedbatelný. Ptát se Klause proč v Moskvě o Rosatomu promluvil je bezpředmětné. V tom je stejný, jako jeho kremelští kamarádi, odpovídá jen na to, na co se mu zachce.

Ptát se Klause na to, jestli jeho rusofilství nějak nesouvisí s odmítáním sjednocené Evropy je taky marné, nikdy se k tomu nevyjádřil. Položit Klausovi otázku, zda ohledně Evropy nehraje podle not Moskvy je taky zbytečné. Nikdy na to neodpoví. Články, spekulace, nepřímé indicie, že tomu tak je, jej z míry nijak nevyvádějí a opět mlčí.

Pátrat po tom, jaká je skutečnost, je velmi složité, vypátrat cokoli v Rusku ohledně Klause je téměř nemožné. Ale přichází čas, kdy se do toho budeme muset pustit. Potom možná budeme moci odpovědět na otázky položené výše - co Klaus v Moskvě (a pro ni) opravdu dělá a zda si tam jezdí pro pochvaly.