Vzniká zákon na odebírání titulů

I to je důvod, proč se u nás při získávání titulů podvádí: i když se na podvod zpětně přijde, důležitá zkratka před jménem či za jménem zvyšující člověku společenskou prestiž, plat a dost často i moc, zůstává. Stačí jen přežít těch pár měsíců ostudy. Stále více vysokých škol sice používá různé antiplagiátorské informační systémy (zde) odhalující opsané závěrečné práce, ale ty pomůžou podvodníka potrestat jenom tehdy, pokud se jeho podvádění odhalí před závěrečnými zkouškami. Po nich už je pozdě.

A jak navíc ukázaly právě odhalené metody na plzeňských právech, problém není jenom v opisování. Titul tam získali i lidé, kteří zvládli náročný obor vystudovat za dva měsíce. O důvod víc, proč praxi udílení akademických hodností na věčné časy změnit.

V Česku totiž neexistuje jednoznačný zákon, který by umožňoval titul odejmout. Poprvé se o tom veřejnost dozvěděla před pěti lety při kauze literárního vědce Libora Pavery, kterému olomoucká Univerzita Palackého udělila docentský titul za práci z třiceti procent opsanou (jak se později zjistilo). Přes nezvratné důkazy se univerzita neodvážila jít do právního sporu o odebrání titulu.

Teoreticky je možné zahájit s viníkem správní řízení – například kvůli tomu, že „nebyly splněny předpoklady pro získání osvědčení“. To dnes také doporučuje ministerstvo školství vůči podvodníkům z Plzně. Jenomže nad takovým postupem se vznáší celá řada nejasností. Není například jasné, jestli vysokoškolský diplom je či není „osvědčení“. Hrozí, že se evidentní podvody u správního soudu zamlží v právních tahanicích a spory se potáhnou léta bez naděje na rychlý výsledek.

V evropských zemích je přitom odebírání titulů běžnou praxí. Praktikuje se například v Holandsku, Velké Británii, Rakousku nebo Německu. Právě německým vzorem se inspiroval poslanec za ČSSD a profesor kvantové elektroniky na Masarykově univerzitě Ivan Ohlídal při konstrukci novely vysokoškolského zákona. Podle ní získá vysoká škola právo titul odebrat do pěti let od jeho udělení. Musí samozřejmě prokázat, že titul byl získán na základě zfalšované závěrečné práce nebo způsobem, který neodpovídá vnitřním předpisům školy či odporuje „běžným akademickým zvyklostem“ (čímž se myslí třeba rychlostudium pětiletého oboru během dvou prázdninových měsíců). O odebrání má rozhodovat pětičlenná komise, z nichž tři členové musí být z jiné školy, než je ta, která titul udělila. Postižený se proti rozhodnutí samozřejmě může odvolat a poslední slovo bude mít správní soud.

Teď putuje návrh na vládu, za měsíc by měl být ve sněmovně. Novela – pokud by byla přijata – samozřejmě nemůže působit zpětně. Ale měla by představovat hrozbu pro budoucí adepty podvádění na akademické půdě.

Dobrá zpráva je, že Ohlídal chystal novelu zákona už před půl rokem (zde), nejedná se tedy o pouhou populistickou reakci na aktuální – byť nevídanou – aféru. Ivan Ohlídal teď shání pro svůj návrh podporu u jiných stran, než je ČSSD.