Dobrá zpráva

V Kocábově dokumentu se mluví o „pokračujícím propadu sociálně vyloučených romských komunit a jejich neuspokojivé pozice v české společnosti, kdy tato menšina stále není přijímána většinovou společností a ve větší míře čelí diskriminaci“. Podle Kocába je sociální vyloučení Romů zásadní především z celospolečenského hlediska, protože jak říká, „tento jev ohrožuje sociální soudržnost a vyhrocuje vztahy mezi majoritou a vyloučenou menšinou a zvyšuje riziko šíření extrémismu v české společnosti“. A i když to samozřejmě žádný objev asi není, zpráva je rozhodně pokrokem v tom, v jak širokém záběru na problém nahlíží.

Kocábova koncepce hovořící o vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení, zdraví, sociální ochraně a bezpečí by dokonce mohla s koncem roku sloužit i jako drobný vánoční dárek. V našem vztahu k romské menšině se toho totiž za minulý rok zase až tak moc potěšujícího nestalo a možná není zase až tak od věci si právě v čase každoroční bilance některé události vzhledem k závěrům ministra letmo připomenout.

Po zadání hesla „Romové“ se ve vyhledávači mediálního archivu zpráv a článků objeví víc jak 4800 zpráv. Uplynulý rok začal hned z kraje průzkumem v nejodlehlejší vesnici Jesenicka, kde si většina obyvatel myslela, že místní Romové schválně „nepracují a jen čekají na dávky“. Na Liberecku zase v tom samém čase dávají v jisté ubytovně výpověď romským rodinám s dětmi a tím je de facto posílají na ulici. A pak to jde ráz naráz: extrémisté se po předchozí bitce na litvínovském sídlišti Janov výhrůžně vrací zpátky na místo činu, pochodují i Kopřivnicí. Začíná se mluvit a už po několikáté se zase zamítá likvidace vepřína na místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech, v Moravském Berouně letí zápalné láhve do bytu místní romské rodiny a v Přerově zase zaplavily město letáky s výzvou obyvatelům, aby vzali spravedlnost do svých rukou, protože Romové jsou ostudou města.

V Jihlavě vychází inzerát místní realitní kanceláře nabízející byt „milovníků černé barvy“ a soud neuznal omluvu občanovi romského původu za nápis na pálce „na Cikány“ v jedné ze západočeských restaurací; šlo prý pouze o „legraci a recesi“. Začalo sčítání romských dětí ve zvláštních školách s podezřením, že pod posudkem mentální retardace jich tam sedí až jedna třetina. Čeští Romové ve velkém utíkají do Kanady a jako vyvrcholení vedle dalších pochodů extrémistů třeba v Brně, Olomouci či Postoloprtech letí za pokřiku „Cikáni, teď shoříte!“ zápalná láhev do bytu rodiny Sivákových ve Vítkově u Opavy; celé měsíce pak země sleduje boj o život dvouleté Natálky popálené na 80 % těla.

Podle třetiny Čechů by bylo sousedství s Romy nepřijatelné a podle průzkumu Evropské unie jsou čeští Romové nejvíc utiskovanou menšinou v rámci celého společenství. Drobným oživením v celém čtení je pak přestěhování romských rodin jako běžných spoluobčanů v nouzi z místního pobořeného ghetta do bytů normální bytové zástavby ve Znojmě a pak - vlna solidarity a úspěšná peněžní sbírka rodině malé Natálky. Koncepce ministra Kocába by na takové zprávy mohla navazovat.