Levice, adieu!

Německou levici, která v podzimních volbách získala neuvěřitelných dvanáct procent, tak s odchodem Oskara Lafontaina čeká velká ztráta. Bývalý sociálnědemokratický politik totiž oslovoval voliče i v západní části země, kteří bez něj stranu složenou ze západoněmeckých sociálních demokratů a bývalých východoněmeckých komunistů pravděpodobně už nikdy volit nebudou.

Svých osobních cílů ale politik dosáhl, chtěl oslabit svou bývalou domovskou stranu SPD. A to se mu opravdu povedlo – německá SPD je dnes na dně. A důvod jeho umanutého boje proti straně, ve které působil více než třicet let a za kterou kandidoval i na kancléře? Strana se odchýlila od původních sociálnědemokratických ideálů. Proto Oskar Lafontaine formoval nejprve vnitrostranickou opozici a nakonec před pěti lety spojil socialisty ze západu s komunisty z východu (PDS).

Oskar Lafontaine má pověst neoblomného levičáka, který se nikdy nenechal odvést od svých ideálů. Zlomový se pro něj stal rok 1990, kdy kandidoval za sociální demokraty na kancléře. Během předvolební kampaně ho v Kolíně nad Rýnem bodla do krku psychicky narušená žena. Lafontaine atentát přežil, během dlouhé rekonvalescence se však SPD vzdálila vyhraněně levicovému kurzu a od té doby se propast mezi Lafontainem a partají stále prohlubovala.

Legendární je ale jeho kandidatura na tajemníka SPD, která popisuje dvě stránky jeho politické osobnosti, jenž vždy rozdělovala publikum na dva tábory - bezmezné obdivovatele a stálé kritiky. V roce 1995 přijel Lafontaine na stranický sjezd bez jakýchkoliv plánů, v noci před volbou tajemníka se však spontánně rozhodl kandidovat a nakonec porazil všechny dosavadní favority. Ve svém proslovu neřekl vůbec nic, ale opakované volání „musíme se vrátit ke svým kořenům a být přesvědčeni sami sebou, jen tak můžeme přesvědčit ostatní“ bylo tak emotivní, že se mezi účastníky sjezdu po třech rozpačitých minutách ticha zvedla vlna nadšení, která Lafontaina vynesla do vedení. Lafontaine uměl jako nikdo jiný strhnout masy, ale často postrádal konkrétní obsah.

A jak na odchod šestašedesátiletého politika reaguje levice? Od jejího vzniku v roce 2005 vedli stranu společně dva předsedové, jeden z východní a jeden ze západní části země. Zároveň s Lafontainem končí ale i současný „východoněmecký“ šéf strany Lothar Bisky, který nově působí v Evropském parlamentu. Zatímco se většina stran při výměně žezla potýká s problémem najít vhodného kandidáta, má Die Linke dvojnásobný problém – hledá dva nové vůdce, kteří by byli schopni moderovat diskusi mezi východem a západem. Padají už různá jména, nikdo však zatím nepřesvědčil. Dá se tedy očekávat, že o takových úspěších jako pod vedením Oskara Lafontaina si Die Linke může nechat zdát.