Odcházející ministr financí Miroslav Kalousek chce založit novou politickou stranu, údajně proto, že u lidovců začaly převládat "rovnostářské tendence".
Proč však kvůli tomu likvidovat stranu, která existuje v české politice více než sto let?
To, že v politické straně převládne dočasně nějaký názorový proud, je všude na světě normální. Není to ale pražádný důvod k tomu, aby ostatní názorové proudy začaly balit kufry. Za pár let či měsíců mohou totiž klidně zvítězit ony. A s opačným názorem je vůbec užitečné diskutovat a zkusit ostatní přesvědčit, ne říkat: tady já nebudu. To je podle mého soudu politicky nevyzrálé.
Jaký je ale vlastně Kalouskův originální světonázor, který si nová politická strana jistě žádá? Co je jeho "přidaná hodnota" v české politice? Říká, že je konzervativec, ale v čem? Že nechce zadlužit "střechu nad hlavou"? Sám teď s rostoucím rozpočtovým schodkem vidí, že se to hůře dělá než říká.
Nebo je konzervativec proto, že se stylizuje do role strýčka Skrblíka, který ostatním "hladovým" ministrům nerad dává? (Tohle mimochodem šlo, dokud dělal Kalousek ministra financí a zároveň nestál ve vedení vlastní strany a působil tedy téměř jako jakýsi nadstranický ministr).
Šetrivost či spořivost je ale jako politický ideál docela málo. Ještě by to zasluhovalo nějakou tu další komponentu, že. V čem je Kalousek konzervativec? Že si dá panáka, chlapsky zažertuje, že dává na odiv jakýsi selský rozum? Kalousek jako antikomunista a svatý odpůrce Paroubka? Za prvé ty nevydařené námluvy s ČSSD proběhly vlastně docela nedávno, aby mohly být tak rychle zapomenuty a za druhé na to stačí vstoupit do ODS.
Co si myslí Kalousek o politické kultuře a morálce, o hodnotách, o křestanství, o Evropě?
Jeden talent lze ale Kalouskovi přiznat bez výhrad. Je na české politické scéně jediný, kdo dokáže mít přátelský vztah s Mirkem Topolánkem,Václavem Klausem i Karlem Schwarzenbergem. Geniální pragmatik - dalo by se říci.
…
Václav Klaus napsal text pro přílohu LN Orientace, ve kterém se vypořádal s novými keynesiánci. Ponechme stranou Keynese a podívejme, se na příčiny současné krize, tak jak je prezident v textu nastínil.
Klaus vůbec nepřipouští, že by za kritikou stálo (také) něco jiného než měnová politika a státní politika ovlivňování úrokových sazeb v sektoru bydlení. Prezident píše: "krize vznikla ambiciozními, ale iracionálními zásahy státu do úrokových sazeb a rozsahu nabídky peněz."
Je to vlastně podobné, jako s Klausovou interpretací roku 1997, kdy se česká ekonomika propadla do recese a došlo k prudkému znehodnocení koruny. Klaus tehdy ani na chvíli nepřipustil, že příčinou krize je tzv. měkké tržní prostředí, nedotažené reformy, nezprivatizované banky či bankovní socialismus, že příčinou úprku investorů je neschopnost státu regulovat kapitálový trh a zabránit flagrantním krádežím. Příčina tehdejších ekonomických obtíží ležela podle Klause výhradně v měnové politice centrální banky.
A stejné je to s jeho hodnocením americké hypotéční krize. Je známo, že dealeři či prodavači hypoték měli prémie z každé ulovené "duše", prakticky bez ohledu na "její" finanční možnosti a hlavně jejich udržitelnost. To nesouvisí se státní regulací, ale nezřízeným konkurenčním bojem.
Alan Greenspan dnes tvrdí, že se vždy domníval, že manažeři velkých bank v zásadě vždy slouží zájmům svých vlastníků, ale dnes si uvědomil, že to tak zdaleka neplatí vždy.
Pak je tu tzv. sekuritizace, tedy proces, kdy se z úvěru či hypotéky stane cenný papír a ten je pak dále prodán, rozsekán, smíchán a přebalen. Sekuritizace není důsledkem politiky státu, jde o přebujelou finanční inovaci, která je čistě privátního či tržního původu.
A nakonec jsou tady finanční deriváty, dnes z valné části tzv. toxické. Ty jsou spolu se sekuritizací produktem pyšných a bohorovných matematiků ve službách bank.
Ti de facto tvrdili, že dokáží zařídit svět bez recesí, propadů, krizí a výkyvů, tím, že přenesou riziko od laiků k profesionálům, kteří s ním umějí zacházet. S tím také nemá stát nic společného.
Pokud se někomu moje interpretace myšlenek páně prezidenta zdá vulgární, pak je třeba kontrovat samotným Klausem. Ten sám spolu s P.A.Samuelsonem trvdí, že "síla doktríny se nejlépe pozná v její vulgarizaci."
Síla doktríny klausismu se zdá být velmi slabou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
