„Slyšel jsem v televizi, jak nějaký politik říkal, že mladoboleslavská automobilka musí vyrábět víc aut. Oni se ho zeptali proč a on řekl, aby ti lidi měli co dělat. Mě to přijde lehce zrůdné, je to jako kdyby někdo řekl: koncentrační tábory být musí, protože dozorci a věznitelé přece potřebují zaměstnání“.
Tohle srovnání se Václavu Havlovi opravdu nepovedlo. Začněme tím úvodem. „Slyšel jsem v televizi, že nějaký politik říkal…“ Na to se špatně reaguje. Který politik to říkal? Říkal to opravdu nějaký politik? A proč by to měl politik říkat? Dovedu si představit, že nějaký manažer firmy říkal, že firma chce vyrobit tolik a tolik aut, zvýšit nebo snížit výrobu. Manažery a majitele, ale primárně nezajímá množství vyrobených aut, ale ziskovost firmy.
V případě anonymního politika si dovedu představit, že vyjádřil obavu, aby lidé nepřišli o práci. Do množství vyrobených aut ani nejpomatenějšímu politikovi přece nic není.
Ten příměr je navíc úplně nepřesný. Takže dělníci jsou bachaři a auta jako vězni? Proč by měl někdo věznit neživou věc, nějakou plechově-gumovou pikslu. Nebo jsou ti dělníci vězni?
Některá Havlova vyjádření o růstu považuji pořád za užitečná. Alespoň si člověk může vyjasnit nějaké elementární věci. Je to trochu jako když se vás ptá dítě.
Proč chce někdo něčeho vyrábět víc nebo alespoň pořád stejně? A proč ta auta mají být pořád lepší a lépe vybavená (dnes už často připomínají pojízdný obývací pokoj)? Jsem přesvědčen, že důvody nespočívají jen v penězích a potřebě vyššího zisku.
Je to vlastně podobné, jako když někdo píše další divadelní hru. Proč se neuspokojí s těmi, které již napsal? Proč musí k dílu pořád přidávat? Proč se nespokojí s množinou divadelních her, která byla napsána jinými? Co to člověka žene a pudí? Víme to? Ví to Havel? Takže svým způsobem zůstává prezident podnětný. Leckdo si snad řekne, to mne tedy nenapadlo o tom takhle přemýšlet.
Horší je, že ve světle krize a sociálních dopadů, které teprve přijdou, je tentokrát příměr nevhodný. Jak si to vyloží dělníci, kteří přijdou brzy o práci a jejich rodiny o prostředky? Je lepší popíjet levné pivo v teplákách u televize (než tu televizi zabaví exekutor) nebo jít do „koncentráku“ do práce?
Podivná je i Havlova posedlost škodovkou. Kdysi o ní řekl, že je to německé auto, což taky mohlo leckoho zamrzet. Přinejmenším ty, kdo ho vlastníma rukama montují.
…
Na Ukrajině dnes demonstrují tisíce zaměstnanců továren na hrací automaty a obsluhy kasin. Důvod? Přijdou o práci, protože Ukrajina vyhlásila totální zákaz hazardu. To by byl zajímavější příměr. Hazard není zábava, ale sociálně destruktivní, patologická a návyková činnost. O takové „tisíce pracovních míst“ raději nestát. Mimochodem: nemohla by se Česká republika na Ukrajině poučit? Ukrajina totiž udělala jen to, co je na Západě normální.
Po revoluci byla na Slovensku zastavena výroba ruských tanků. Havlovi to bylo tehdy vyčítáno, ale tehdy se rozhodl správně.
Auta ale nejsou tanky. Až lidi omrzí plechovými kraksnami jezdit, budou ty samé (nebo jiné) firmy vyrábět třeba vlaky nebo trolejbusy. A když po nich bude poptávka, budou jich vyrábět pořád víc.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
