Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Radar a obchody pro Fischerovu vládu

Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

V rozhovoru pro Radio Česko, který jsem právě vyslechl, Mirek Topolánek vysvětloval, že odmítnutí amerického radaru může souviset s tím, jak si Američané vyhodnotili situaci u nás: svržení vlády uprostřed předsednictví, hemžení ruských špionů, zhoršující se reputace České republiky.

Myslím si, že zhoršená reputace České republiky může za leccos, ale s tímhle zrovna vůbec nesouvisí, mimo jiné proto, že budou zrušeny i rakety v Polsku, kde žádnou vládu uprostřed předsednictví nesvrhli. Kdyby čeští experti a politici dávali pozor, všimli by si již před americkými prezidentskými volbami (tedy řekněme loni v létě), že klíčoví poradci Baracka Obamy mají dosti jiný názor na systém protiraketové obrany než Bushova administrativa. Mělo to minimálně čtyři důvody.

1. Obamovi lidé mají pochybnost o technologické funkčnosti systému.

2. Chtějí dělat jinou politiku vůči Rusku.

3. Nová americká vláda má blíže k jiným lobbistům a jiným zbrojním firmám (s tím souvisí například úvahy o radaru na lodi).

4. Vztah Obamy k regionu střední Evropy postrádá jakýkoli sentiment, nezapomínejme, že George W.Bush byl synem prezidenta, který byl americkou hlavou státu v době studené války a předtím ještě šéfem CIA.

V Americe si musí českým postojem k radaru poněkud lámat hlavu. Napadlo v USA někoho, že se z radaru stane na určitou dobu české vnitropolitické téma číslo jedna? Napadlo v Americe někoho, že čeští vyjednavači budou chtít radar více než Američani sami a přitom nebudou doma schopni zařídit politickou podporu pro ratifikaci smluv?

Když mluví Topolánek o tom, že bez radaru nebudeme tak silně zakotveni v euroamerickém prostoru, musí být v Americe překvapeni dvojnásob. Copak nám oni slibovali vyšší bezpečnostní garance a větší zakotvení v nějaké civilizaci? Oni přece chtěli po spojencích radar, který uvidí do Iránu, případně Pakistánu a Afghanistánu (kde se může změnit režim). Dovedu si sice představit, že Američané mohli být rádi, že radar Rusům naznačí, kde končí jejich sféra vlivu, v tom případě ale asi nemohli být šťastní, že o tom čeští politici otevřeně mluví a skrze vztah radar-Rusko vedou v Česku vnitropolitický boj.

Místo jalových úvah o tom, jestli nás Američané zradili jako spojenci v Mnichově, vzniká pro Českou republiku dobrá příležitost zamyslet se nad tím, co nás opravdu kotví či ukotví k Západu. Možná si uvědomíme, že to je hlavně méně korupce, méně defraudací, méně propojenosti mezi politikou a byznysem, větší transparentnost vládnutí a stejná tvrdá vláda zákona pro obyčejné lidi jako pro finanční a politické elity.

A když už jsme u toho, jestli nás má Obama rád či ne, mohl by si Topolánek vzpomenout na svůj vydařený projev o “cestě do pekel” nebo na Obamovu návštěvu v Praze, kterou prý americký prezident doma označil za “waste of time” (padla vláda a zdejší politici se hádali kdo půjde s Obamou na večeři, takže ten zůstal raději v hotelu).

Bude-li pokračovat Fischerova vláda, je to příležitost nejen proto, aby politici umožnili Fischerovi zvýšit daně a osekat výdaje (k čemuž by asi politická vláda nesebrala odvahu). Fischerova vláda si bude muset říci i o větší prostor k rozhodování - a to nejen o evropském komisaři, ale také v nesmírně důležitých zakázkách a “dealech” na pomezí politiky a byznysu. Až dosud o těchto věcech úřednická vláda rozhodovat nechtěla a nesměla. Řekne si teď Fischer o tyto větší pravomoce? A dostane je? To je oč tu běží.

1. Superekologická zakázka za více než stomiliard korun. Je tak gigantická, že kvůli jejímu samému rozsahu není kontrolovatelná. Vláda by ji měla zrušit a rozdělit. A nebo schválit a nést za to zodpovědnost.

2. Rozhodnutí o bankrotu nebo privatizaci ČSA.

3. Fischerova úřednická vláda bohužel nesebrala odvahu vzít si mimořádnou dividendu z ČEZ, na kterou si brousili zuby politici. Nyní by si jí vzít měla a sama rozhodnout o tom, jak s ní naloží.

4. Privatizace ruzyňského letiště.

5. Dostavba Temelína. Jde o zakázku za cca pět set miliard korun. Kromě dvou turbin pro “nový Temelín” poptává ČEZ ještě tři další pro své projekty v zahraničí. Lobbisti se už rojí jako mravenci.

6. Bude se také stupňovat tlak na to, aby Fischerova vláda rozhodla o prolomení těžebních limitů v severních Čechách.

7. Osud další strategické spolupráce mezi ČEZ a MOL.

8. Nákup podílu Shell v České rafinérské a.s. státní společností Mero.

a možná ještě leccos dalšího…

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].