Co vlastně vláda v Bruselu dohodla a co a od kdy bude pro Čechy platit? Čím víc o tom člověk přemýšlí, tím méně je to jasné.
Evropská rada se dohodla, že pro Českou republiku bude platit výjimka, resp. opt-out.
Bylo dohodnuto a podpisy ztvrzeno, že na Českou republiku se nebude vztahovat celá Charta základních práv, která je součástí Lisabonské smlouvy.
Na první pohled je leckdo spokojen. Třeba ti euroskeptici, kteří se domnívají, že charta obsahuje vymahatelné sociální nároky nad rámec české Listiny práv a svobod, které by mohly do budoucna škrtit české hospodářství. Těm připadá vtipné, jak Václav Klaus napálil Jiřího Paroubka, který mu sedl na lep se sudeťáky a teď připravil své voliče o sociální práva.
Spokojeni jsou i xenofobové, kterým vážně připadalo, že evropská listina může probudit majetkové nároky sudetských Němců. Spokojen je Klaus, který nás ochránil před levičáky, eurokraty i sudeťáky najednou. Spokojena je Fischerova vláda, která vyjednala kompromis. A jako hlupák vypadá jen hamižný Paroubek, který toho chtěl moc najednou a nechal se Hradem napálit.
Ve skutečnosti je všechno jako obvykle mnohem složitější. Jisté je prakticky jen to, že čeští legislativci a soudci budou mít ještě mnoho práce.
A která Lisabonská smlouva bude po Klausově podpisu pro Českou republiku platit? Ta s chartou práv nebo ta bez ní?
…
Zatím je jasné, že pro Čechy bude platit Lisabonská smlouva celá a to minimálně do doby, kdy Evropská Unie, včetně národních parlamentů schválí přístupovou smlouvu s Chorvatskem a to může být až za několik let.
Vzhledem k tomu, že český parlament schválil Lisabonskou smlouvu i s chartou, bude muset před podpisem smlouvy s Chorvatskem - nebo po ukončení ratifikace přístupové smlouvy – hlasovat ústavní většinou o vyjmutí evropské charty z českého ústavního pořádku.
Právníci se též budou zabývat tím, jaký vlastně měla Fischerova vláda mandát vyjednat na základě přání prezidenta něco, co je v rozporu s hlasováním parlamentu. Žijeme přece v parlamentní demokracii, nikoli v nějaké prezidentské diktatuře či v panovnickém systému, kdy vláda jedná z pověření panovníka či prezidenta. Takže celá ta věc bude ještě předmětem pří. Rovněž lze čekat, že zatímco pro nás bude platit Lisabonská smlouva celá, bude tu určitě snaha českých subjektů obracet se na evropské soudy s otázkou, zda je někdo může připravit o jejich práva.
Podobné stížnosti budou namířeny k českému Ústavnímu soudu a to i v případě, kdyby parlament ústavní většinou změnil své předchozí rozhodnutí a souhlasil s vyjmutím Charty z české ústavy. Najde se jistě někdo, kdo požádá Ústavní soud o posouzení toho, zda je možné nabýt nějaká práva a v zápětí je zase pozbýt, což není vůbec jednoduchá otázka.
Každopádně jde spíše o princip (rozdělení pravomocí v českém parlamentním systému) a o ujasnění či potvrzení toho, že žijeme v parlamentním systému, jehož opakem je systém panovnický, kdy vládu úkoluje monarcha a ta je povinna se řídit jeho vrtochy. To je na celé věci to nejdůležitější.
I kdyby náhodou pro Čechy charta nakonec neplatila, platí jiné evropské zásady jako například Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod. Takže i nadále tu bude možnost domáhat se ochrany práv u Evropských soudů.
A prohrál Paroubek? To je otázka. Do Klause si nerýpne, protože při sestavování vlády a těsném volebním výsledku ho bude potřebovat. Za to se bude opírat do Jana Fischera za to, že o evropskou chartu a sociální práva nás připravil on (Fischerova popularita mu stejně leží v žaludku). A sem tam do voleb ještě něco plácne o sudetských Němcích, i když sám dobře ví, že s žádnou další výjimkou nemá šanci.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
