Nadčlověk Kalousek: jak hrál ministr poker

Staronový ministr financí Miroslav Kalousek se v pátečním rozhovoru pro Hospodářské noviny vyjádřil k prodeji státního podílu ve firmě ČEZ, který on sám na základě pověření vlády připravoval před třemi lety. Kalousek tehdy směl prodávat až sedm procent akcií ČEZ, prodal nakonec necelých pět procent. Stát získal 35 miliard korun.

Kalousek řekl: "Je to operace, kterou jsem provedl a tvrdím, že patří do učebnic. Poprvé v historii obehrál český stát profesionály z finančních trhů. Odhaduji, že jsem státu vyhrál 10 miliard korun. Protože tehdy jsem opravdu hrál poker. Vzal jsem na sebe plnou odpovědnost a v té hře zvítězil. S tím se mi bude skvěle umírat v domově důchodců. To je pro mě největší rozkoš, kterou jsem tady zažil."

To je pozoruhodné prohlášení. Za prvé je samozřejmě nesmysl, že jeden hráč může „obehrát“ celý kapitálový trh i kdyby jen ten malý český. To si může myslet jen jedinec s poněkud vyvinutým egem a nebo člověk v jakémsi rauši, jehož podstatu raději nerozvádět.

Druhý moment je závažnější. Kapitálový trh je místo, kde firmy poptávají potřebný kapitál a na kterém lidé investují a pokouší se zhodnotit své volné prostředky. Primárně tedy nejde o to, že na tomto trhu má někdo někoho obehrávat, na někoho vyzrát a někoho přechytračit (i když se to může stát). Pokud o kapitálovém trhu takto mluví ministr financí, nelze se potom divit, že se český kapitálový trh pořád nachází v jakémsi „postkupónovém limbu“ z hlediska likvidity i nových emisí. Pár hráčů si přehazuje vidlemi stále menší balíky akcií. Kdo by sem také chodil, když tu ministr financí hraje „poker“?

Stát v roce 2007 postupoval nestandardně. Během několika měsíců prodával za tržní ceny, ale mimo kursotvorný trh, relativně velké balíky akcií ČEZ. Kdyby totiž prodával přes hlavní trh, při nízké likviditě by musel pět procent akcií prodávat tři až pět let, aby si nezkazil cenu.

Stát se také rozhodl nejít metodou tzv. book building, tedy svého druhu aukce, kterou se běžně ve světě privatizují státní podíly v síťových odvětvích (nyní se tak například privatizují podíly v energetikách v Polsku). Jenže stát své akcie vůbec aktivně nenabízel, ale tiše je v příhodnou chvíli (když byla cena nahoře) prodával tomu, s kým byl předem domluven.

A kdo byl na druhé straně? ČEZ, který byl tehdy překapitalizován a proto jeho vlastníci rozhodli o zpětném odkupu 10 procent vlastních akcií. Takže s kým hrál Kalousek poker? Koho obehrál? Představme si to tak, že na jedné straně hráčského stolu sedí Kalousek, který prodává státní podíl v ČEZ a na druhé straně stolu sedí také Kalousek, jako 70% akcionář ČEZ. Kalousek hraje poker sám se sebou a ještě si sám na obou stranách stolu kouká do karet. Aby mohl na jedné straně pro stát výhodně prodávat, musí na druhé straně ČEZ nakupovat vlastní akcie. V letošním Euru č.30 Kalousek dokonce přiznává, že věděl o koordinaci prodeje státního podílu se zpětným odkupem. O tom samozřejmě před lety mlčel.

Bylo to nakonec tak výhodné pro stát? ČEZ utratil za nákup vlastních akcií necelých 68 mld. Kč (průměrná cena 1160 Kč). Kdyby tyto peníze vyplatil na dividendách (to je druhý legální způsob jak odlehčit překapitalizované firmě), získal by stát minimálně 46 ale spíše až 50 mld. Kč (dividenda + příjem na dani z dividend). Z prodeje necelých 5% akcií získal stát 35 mld. Kč (1250,58 Kč za akcii). Pokud odkup vlastních akcií sloužil k podpoře prodeje státního podílu, rozdíl ve výnosu pro stát je značný. Dividenda ve výši 68 miliard korun by přinesla státu o 10 až 15 mld. Kč více (a ČEZ by utratil stejně). Ano – stát během celé operace zvýšil svůj podíl v ČEZ z 67% na necelých 70%, nicméně vlastní dnes menší počet akcií než původně. Za normálních okolností by snížení základního kapitálu mělo vést k růstu tržní kapitalizace, jenže tržní kapitalizace státního podílu v ČEZ klesla od doby odkupu z 500 miliard korun na dnešních 330 miliard korun. Tady už hrají skutečný „poker“ tržní síly, tedy posun v tzv. fundamentech: finanční a ekonomická krize, ceny energií apod., s kterými Kalousek – i kdyby byl nadčlověk - nic nezmůže.

Před třemi lety jsem se tázal, co by na tenhle nestandardní způsob prodeje státního podílu řekli regulátoři na nějakém vyspělém trhu? Dnes víme, že nic, protože by se to nikde na světě nemohlo stát. Obehrávat sám sebe – to lze pouze v zemi Franze Kafky a Jaroslava Haška. Do učebnic to patří, ale až se budou děti učit o Švejkovi.

  Audit Jana Macháčka je na Facebooku Objednejte si zdarma e-mailové zasílání newsletterů Auditu Jana Macháčka.
Newsletter je rozesílán pondělí-pátek ve 14:00. Ukázka ZDE