Historik a novinář Petr Zídek a historik Tomáš Zahradníček uveřejnili krátce po úmrtí Milana Paumera z Mašínovy skupiny texty, které se kriticky staví k odboji celé skupiny bratří Mašínů. Oba si to v médiích patřičně schytali, možná také proto, že Zahradníček měl to „štěstí“, že jeho text uveřejnil na svých webových stránkách prezident republiky Václav Klaus.
Do obou autorů se pustil Adam Drda v Lidových novinách. Z jeho textu vyčnívá především závěr: „Milan Paumer je pro mne hrdina. V první řadě proto, že nezůstal sedět s rukama v klíně. A taky proto, že se zcela vymyká myšlenkovému světu Petra Zídka a Tomáše Zahradníčka.“
To je zajímavé. Je snad myšlenkový svět Petra Zídka a Tomáše Zahradníčka nějak mimořádně odpudivý? Nebo jsou jejich ideje pro Adama Drdu tak nepřijatelné jenom proto, že mají jiný názor na odbojovou skupinu bratří Mašínů než Adam Drda?
Kolega Marek Švehla ve svém komentáři zase napsal, že „kritický názor na Mašíny dominuje v Česku natolik, že dodnes nedostali žádné vyznamenání a dodnes odmítají do Česka přijet. Protestovat v takové atmosféře proti nedostatku kritičnosti zavání potřebou menšinový, k Mašínům jednoznačně vstřícný názor z veřejného prostoru úplně vytlačit a opanovat jej celý názorem svým, tím správně kritickým.“
Tak nevím. Proč by Zídek se Zahradníčkem chtěli někoho umlčovat a něco ovládnout či opanovat? Podle mého soudu jsou to normální, slušní lidé a já si osobně jejich erudice, myšlení a odvahy jít proti mediálnímu proudu docela vážím. Myslím, že se radují z možnosti veřejné diskuse podobně jako se z ní raduje třeba Marek Švehla.
Až donedávna tu byla kritika Mašínů pouze komunistické povahy reprezentovaná Haló novinami apod. Zahradníček se Zídkem představují kritiku nekomunistickou a takovou, které je vlastně vždy třeba pro kvalitní a nikoli nactiutrhačnou debatu.
Není přece podstatné, co praví nějaké průzkumy veřejného mínění (koneckonců takový Jiří Paroubek byl kvůli nim oprávněně vysmíván), ale jaký je převládající intelektuální diskurs, zkrátka o čem mluví elity (či pseudoelity). A pokud pomineme Haló noviny či Právo, troufám si tvrdit, že v českých médiích (Právo, MfDnes, Lidovky, Respekt, Týden) převládá v poslední době oslavný a heroický tón ve vztahu k Mašínům a jde dnes dokonce i o politický mainstream reprezentovaný českou vládou (je zde patrný i jistý kýč – představitelé ODS, kteří ještě nedávno volili spolu s komunisty Klause za prezidenta dnes vypadají jakoby se do Mašínů zamilovali – Topolánek, Nečas. Předseda senátu Přemysl Sobotka, který má stejný VUML jako nenáviděný Jiří Pernes, je v politice snad nejvýznamnějším zastáncem odbojové skupiny).
Tomuto názoru představují Zídek se Zahradníčkem užitečnou oponenturu, kterou česká demokracie a kvalita jejího veřejného diskursu potřebují podle mne jako sůl.
Jaký mám názor na Mašíny já? Přiznávám se, že vnitřně rozporuplný a proto mediálně nezajímavý. Romanticky obdivuji jejich úprk přes NDR (knížku Oty Rambouska jsem kdysi několikrát fascinovaně zhltnul), ale s podříznutím svázaného a omámeného esenbáka mám problém. O máločem jsem se tolik napřemýšlel, ale důsledek je, že se jaksi neumím zařadit do nějakého sešikovaného názoru nebo si ten vlastní názor nějak dobře sešikovat. Asi jsem zkrátka morální relativista, kritický rozmělňovač a asi jsem tak blazeovaně nad věcí, že mi to pochroumalo páteř.
Zajímavé ovšem je, že jiných silných názorů mám dost. Například si myslím, že se má Evropa federalizovat a že k tomu právě promarnila příležitost. Nebo si myslím, že Václav Klaus není moc dobrý prezident. Nebo si myslím, že bolestivé reformy mohou prosadit pouze slušní lidé, kteří jdou sami příkladem. Silný názor mám třeba na kvalitu české žurnalistiky. A vůbec nejsilnější názor mám ten, že demokratická veřejná debata je dobrá sama o sobě (it is an end in itself). A také si myslím, že tendence k potlačování této živé debaty je nejtemnějším dědictvím komunismu, které si neseme všichni v sobě. Konec psychoanalýzy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
