Ekonomický fotbal: poráží Německo Ameriku?

Americká ekonomika možná jen těsně unikne druhému výkyvu recese, možná dokonce neunikne vůbec, spíše přijde - možná i docela vleklá – stagnace. Německo oproti tomu hýří sebevědomím, průmysl a export rychle rostou a manažeři věří, že to vydrží.

Takže kdo ustál krizi lépe? Amerika se svými stimuly a měnovou i rozpočtovou expanzí nebo Německo se svými mírnými a časově omezenými stimuly? Zdá se, že tahle disputace bude jedním z „hitů sezóny“, středobodem mediálních polemik mezi ekonomy, komentátory a dalšími mysliteli všeho druhu.

Začněme příspěvkem Davida Brookse, komentátora deníku The New York Times.

Podle Brookse si Američané půjčili částku v ekvivalentu šesti procent HDP, aby stimulovali růst a vyvedli ekonomiku z krize. Němci si oproti tomu půjčili na svůj stimul pouze 1,5 procenta HDP. A ten německý fiskální stimul už navíc skončil.
Americký stimul měl vytvořit půl milionu pracovních sil měsíčně, jenže místo toho americký růst spíše skomírá. Oproti tomu Německo dosahuje v druhém čtvrtletí čínských čísel (9 procent) meziročního růstu a nezaměstnanost klesá na předkrizovou úroveň.

Brooks připouští, že Německo roste také proto, že Amerika si půjčuje. Navíc zdůrazňuje, že ekonomika nefunguje jako piáno. Tedy, že se zmáčkne fiskální klávesa a na druhé straně vylezou místo tónu pracovní příležitosti.

Důležité jsou prý fundamenty. Němcům se daří lépe, protože své fundamenty během minulé dekády lépe pochopili a více o ně pečují.

Němci se soustředí na graduální inovace, pečují o pracovní sílu a její vzdělávání. Nevýhodou jsou rigidity a nepružnost. Jenže Němci se v uplynulé dekádě vrhli do boje se svými přirozenými nevýhodami. Bylo dosaženo zpružnění trhu práce a péče o vyrovnané rozpočty mají být zdrojem důvěry.

Americký model je založen na flexibilitě a disruptivní či prudké inovaci. Má i své nevýhody: přílišnou spotřebu a krátkodobé myšlení

Zatímco se v uplynulé dekádě Němci soustředili na odstranění svých nevýhod, Američané pro zmírnění svých nevýhod neučinili skoro nic. Vše opět soustředí na krátkodobé cíle: spotřebu a další půjčování.

Wolfgang Munchau ve svém textu pro Financial Times nepolemizuje s Brooksem (to by jistě bylo zajímavé), ale pokouší se rozbít celý mýtus o tom, že Německu se daří lépe.

Když se podíváme na čísla, německé hospodářské výsledky byly od počátku krize spíše katastrofální. Když začneme měřit americké a německé výsledky od počátku krize před dvěma lety, zjistíme, že Spojeným státům se pořád daří výrazně lépe (to se může změnit, pokud USA opravdu zasáhne druhá vlna krize). Německu se letos daří lépe, protože vloni se mu dařilo mnohem hůř – propadlo se o pět procent, zatímco Amerika pořád rostla.

Německo je exportní ekonomika a jeho růst táhne globální poptávka, včetně té americké. Aby mohlo Německo nadále vesele růst, muselo by zvýšit svou domácí poptávku, jenže to se nestane.

Německý růst není dán větší produktivitou, ale reálnou devalvací a snižováním mzdových nákladů. Německé nynější ekonomické výsledky jsou podle Munchaua v podstatě toxické a v dlouhodobé perspektivě se mohou zvrátit ve svůj opak.