Politolog Bohumil Doležal na stránkách Lidových novin píše, že mediální lobby již delší dobu rozpoutává štvanici v politice.
Autor píše: „Součástí protitopolánkovské vnitřní opozice byla žurnalistická lobby. Opírala se o bulvár a vyložené provokace (pokud ho nezastupovala sama, viz akce vířivka), nebo dokonce o služby lidí s praxí v tajných službách (Monte Argentario). Ve velké většině případů nešlo o politické problémy, ale o údajnou morální nízkost politického protivníka. Přes simulovanou nestrannost (padni komu padni) se noviny z pravé části politického spektra staly figurkou na politické šachovnici.“
Na kauzu vířivka mám stejný názor jako Bohumil Doležal, stále ji považuji za věc velmi nepodařenou, hlavně neakceptuji vytváření umělých situací, které by se bez přispění novináře nestaly.
Kauza Toskánsko byla úplně něco jiného. Nejsem si jist, jestli „profesionalita tajných služeb“ byla v kauze Toskánsko tak důležitá, fotit na dálku dokáže dobře leckdo.
Co jsme se díky kauze dozvěděli? Že se politici ODS i ČSSD stýkají s lobbisty a šéfem státní firmy na dovolené, že poradce a přítel Mirka Topolánka Marek Dalík je velmi pravděpodobným majitelem jisté vily (pravdu nelze skrze poštovní boxy v Lichtenštejnsku dohledat), že politici přijímají dary v podobě zapůjčených jachet a výletů na luxusních jachtách, že ministr dopravy Aleš Řebíček je majitelem luxusní vily, dozvěděli jsme se i o vazbách politiků ODS na firmu J&T či EPH. Šlo zkrátka o řadu užitečných věcí ve veřejném zájmu, bulvárního na tom nic nevidím.
Další příklad práce mediální lobby je narážka na článek Daniela Kaisera pro přílohu sobotní Orientace LN. Doležal píše:
„Mediální lobby pak podtrhla ctnosti ODS a nízkosti protivníka historkami o tom, jak Karel Schwarzenberg část nějaké schůze prospal a chvíli při tom dokonce i chrápal, že Kalousek „mezi blízkými“ charakterizuje Nečase nepublikovatelnými výrazy, že kdesi (opět neveřejně) nazval Bohuslava Sobotku „malým Goebbelsem“ a ministru Kocourkovi řekl, že ODS výhledově zničí (Kocourek to sice popírá, ale v občanskodemokratických kruzích je to ,veřejným tajemstvímʻ). Těžko se pak divit, že podle LN spory mezi oběma stranami přerostly běžné koaliční kočkování a konflikt bude po volbách pokračovat.“
Samozřejmě se mají média zajímat především o věci dlouhodobé, o trendy, rozkrýváním skrytých zájmů apod. Samozřejmě, že to média moc nedělají. Jenže čas od času je také dobré vědět, jaké jsou osobní vztahy a napětí, jak se o čem jedná, kdo jak vkusně či nevkusně vtipkuje apod.
Zde odvedl Daniel Kaiser kus docela zajímavé práce. Koneckonců v USA vycházejí knihy založené na „insider“ informacích z Bílého domu každých pár měsíců. Také se dočteme, kdo si nejčastěji bere slovo, kdo je lídrem debat, kdo rychle ustupuje, kdo je dogmatik, kdo byl nepřipraven, jak probíhalo to a to klíčové jednání, kdo přišel pozdě. Čas od času je prostě dobré tyhle informace mít.
A nakonec ke kauze Kopřiva či pandury. Doležal:
„Nezávislá mediální lobby (v MFD) rozjela akci „minomety Patria“. Věcné jádro je podezření, že se náměstek ministra obrany Kopřiva pokusil obejít výběrové řízení a že někde za tím je korupce. Odtud se vine pomyslná linie k exministrovi Bartákovi (je nyní poradcem ministra Kalouska) a k samotnému Kalouskovi, který byl v polovině devadesátých let náměstkem ministra obrany a musel čelit různým podezřením. S Kalouskem TOP 09 stojí a padá. Je velmi těžké odlišit, co je věcné a co je pouhá palice na politické protivníky.“
Podíl tajných služeb na této kauze mi není jasný, je ale fakt, že z nahrávek zaznívají jasná slova o možnosti manipulace zakázek i provádění tajných plateb skrze sportovní akce a zahraniční subjekty. Tohle dost dobře zfalšovat nejde a také nikdo neříká, že to zfalšované je. Zkrátka je to docela zajímavé.
Na závěr ovšem dodejme, že je především směšné, když představitel mediální lobby Bohumil Doležal kritizuje mediální lobby. Doležal píše do novin, rozhlasu i na svůj blog texty prakticky každý den a média ho za to – alespoň doufám – platí. Kdo by znal Doležala bez mediální lobby?
Snaží se přispět do diskuse, ovlivnit názor veřejnosti. V čem se liší od obyčejných komentátorů a novinářů? V čem je na médiích nezávislý? Tím, že také učí na vysoké škole? To ale učí řada obyčejných novinářů a „zástupců mediální lobby“ také.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
