Kalouskův návrh trčí

V otázce, co dělat s fotovoltaickým průšvihem, začínám zaznamenávat jakousi postupnou konvergenci mezi názorem sociální demokracie, která chce zavést daň z jedné vyrobené sluneční kilowatthodiny (s výjimkou projektů zapojených v roce 2006), a prozatímním názorem, který chápu tak, že vychází z dílny kolem Petra Nečase, kde se mluví o srážkové dani.
Jaký je v tom rozdíl. Daň z kilowatthodiny lze chápat jako daň z příjmů (revenues) a podle mého soudu lze snadněji zařídit její pravidelné měsíční odvody, které mohou rovnou a flexibilně kompenzovat položku „poplatek za obnovitelné zdroje“, který vidí občané a firmy na složence, resp. na faktuře. Srážkovou daň já chápu jako daň ze zisku (odvody měsíčních záloh mohou být o něco komplikovanější).

Zvláštní odvody z příjmů (revenues) jsou ve světě v oblasti energetiky poměrně obvyklé. Podobně je konstruována nedávno zavedená německá jaderná daň nebo zvláštní daň z vodních zdrojů ve Švédsku. V USA byla zavedena dočasná daň, která danila příjmy (windfall revenues) ropných firem v době raketového nárůstu cen ropy. Stačí se možná poradit s kolegy v Evropské unii, i k tomuto může být Evropská unie někdy užitečná, pokud tedy má někdo zájem a nepřipadá si nejchytřejší na zeměkouli.

Teď jsem jen zvědav, jestli po volbách opožděná snaha politiků cosi řešit ochabne, nebo bude posilovat.

Z nápadů vlády ale trčí návrh ministra Kalouska, který chce použít 100 miliard korun z povolenek. Opět to asi leckteré mé čtenáře zarazí, ale nejlépe a nejpřesněji o tom napsal ve svém blogu na iHNed.cz Petr Mach, s jehož názorem až na samotný závěr souhlasím. Tady ten text je:

Žádných sto miliard za povolenky neexistuje

Ministr financí Kalousek chce získat prostředky na dotování solárních elektráren prodejem emisních povolenek uhelným elektrárnám po roce 2013. Přece prý elektrárnám nedáme 100 miliard jako dárek. Ó, jak geniální. Stačí prý zrušit přílepek, který k zákonu o spotřební dani loni přilepili poslanci Urban a Říman.

Pro ty, kdo Kalouskův „plán“ nezaznamenali: Kalousek chce, aby ČEZ a E.ON poskytly vládě další úvěr – povinně dál vykupovaly všechnu solární elektřinu a místo účtování poplatku spotřebitelům čekaly na rok 2013, kdy by jim stát náklady proplatil z výnosu za prodané emisní povolenky.

Než začnou čtenáři jásat nad tím, že – hurá – problém s fotovoltaikou je vyřešen, nechť si, prosím, přečtou pár následujících řádků:

1) Už letos drží E.ON a ČEZ vůči státu pohledávku kolem 10 miliard, protože letošní zákonný poplatek na solární elektrárny účtovaný spotřebitelům na fakturách za elektřinu nestačil zdaleka pokrývat náklady na výkupy. Jestli návrh projde, půjde o další zvýšení státního dluhu a deficit veřejných financí nebude 4,6 % HDP, ale bude přes 5 % HDP.

2) Stát těžko může dát elektrárnám 100 miliard jako dárek. Zákon o povolenkách zdarma, který poslanci loni schválili, se jmenuje „Přechodné přidělování bezplatných povolenek v souvislosti s modernizací postupů výroby elektřiny“. Říká, že uhelné a plynové elektrárny ministerstvu předloží „plán týkající se investic do vybavení a modernizace zařízení a do čistých technologií, v hodnotě odpovídající alespoň předpokládané tržní hodnotě bezplatně přidělovaných povolenek“.

To má dva důležité aspekty. Povolenky nebyly „zdarma“, ale za investice. Stát nemůže chtít dodržení půlky zákona (nechat firmy investovat), a nedodržet druhou půlku (dát povolenky zdarma).

Druhý aspekt je, že zákon nutil firmy investovat více, než jak by normálně investovaly. A navíc do „čistých technologií“. Pokud si někdo stále láme hlavu nad tím, proč ČEZ tolik investoval do fotovoltaiky, může najít odpověď v tomto zákoně. Novináři by mohli požádat ministerstvo průmyslu o „plán investic“, který mu ČEZ letos na jaře předložil. Jinými slovy, solární investice ČEZu probíhaly za souhlasu ministerstva a na základě zákona. Stát tyto investice ČEZu de facto naordinoval a pro zákon jako obvykle hlasovali opět prakticky všichni.

3) Jestli povolenky bude stát prodávat za 100 miliard, půjde jen o další daň uvalenou na uhelné a plynové elektrárny, která se nakonec promítne do cen a zaplatí ji spotřebitelé. Pokud by tlak vlády nebo tlak konkurence donutily ČEZ nepromítnout plně dodatečný náklad do cen, přijde stát o dividendy a daň ze zisku ČEZu a deficit státu se opět prohloubí. Stát tím nic nezíská.

4) Případný prodej emisních povolenek nesouvisí s problémem nemravného zvýhodňování fotovoltaických elektráren. Vláda by je mohla prodávat či neprodávat, i kdybychom problému s fotovoltaikou nečelili.

5) Není pravda, jak říká ministr Kalousek, že jeho plán zabrání zbrzdění hospodářského růstu. Peníze utápěné ve fotovoltaice budou utápěné, i když je budou dočasně platit distributoři elektřiny.

Ministr financí Miroslav Kalousek by se měl především omluvit veřejnosti za to, že hlasoval v roce 2005 pro zákon, který zvýhodňování solárních panelů zavedl.

Když sleduji všechny ty Urbany, Kalousky a Kocourky, jak se pokoušejí hasit solární problém, vybavuje se mi citát Miltona Friedmana: „Většina politické energie je věnována tomu, jak napravit důsledky špatných vládních rozhodnutí.“

Co tedy s tím? Doporučuji, aby byla odstraněna všechna daňová zvýhodnění pro solární elektrárny a byl zaveden dobrovolný nákup solární elektřiny. Pan Kalousek coby autor zákona by si jistě rád kupoval solární elektřinu za 13 Kč/kWh. Podrobně jsem návrh řešení popsal v článku Jak vyřešit problém s fotovoltaikou.

Nemohu se zbavit dojmu, že někteří ministři a zákonodárci jsou prostě lehkomyslní a hazardují s penězi nás všech. Možná by chtělo přijmout ústavní zákon, který by zabránil poslancům schvalovat zákony, které vytvářejí dlouhodobé závazky státu.

Kdyby nesmyslné výkupní ceny platily rok, bylo by to nepříjemné. Pokud ale platí 15 nebo 20 let, je to vážný problém. Snaha ministra Kalouska problém opět odložit za rok 2013 je z podobného ranku. Nyní spotřebitelům ulevíme, zadlužíme se a problém budou řešit po roce 2013 jiní.

A nyní opět autor Auditu. Zalepit solární průšvih z povolenek navrhuje Svaz průmyslu v čele s Jaroslavem Mílem, spoluvlastníkem 2MW elektrárny na poli u Strakonic, fotovoltaická asociace a nakonec i ministr financí Kalousek. Motivace těchto lidí je nyní už víceméně jasná – najít jakékoli řešení, které by se nedotklo solárního byznysu a uchovalo jeho nepřiměřené zisky.

Návrh ministra Kalouska vzít firmám (nejen ČEZ, ale i ostatním výrobcům elektřiny a tepla) povolenky, které měly získat mezi roky 2013 až 2020 „zdarma“, a zalepit s nimi „solární účet“ svědčí o velmi omezeném povědomí o současném evropském dění v energetice. Ve skutečnosti totiž nikdo nikomu žádné povolenky zadarmo nedal, a pokud to tak je vnímáno, pak se hra o zvýšení podílu obnovitelných zdrojů elektřiny a snaha o snížení emisí CO2 v ČR stává opravdovou fraškou, nad kterou Evropa včetně našich podstatně chytřejších sousedů musí jen kroutit hlavou.

Začněme od začátku. Tím je schválení klimaticko-energetického balíčku na půdě Evropského parlamentu v prosinci 2008. Tento balíček se měl stát nástrojem, jak dosáhnout již dříve schváleného plánu snížit emise kysličníku uhličitého v Evropě o 20 % do roku 2020. Základem všeho je dle EU systém zpoplatnění emisních povolenek na vypouštění kysličníku uhličitého do ovzduší od roku 2013, který má motivovat producenty k investicím do technologií šetrnějších k ovzduší. Vzhledem k rozdílům především mezi starými a novými členskými zeměmi EU se rozhodlo (především na základě tlaku Polska, které reprezentuje nejšpinavější energetiku v Evropě), že státy, které produkují více než 30 % energie z tuhých paliv (uhlí) a jejichž HDP na hlavu v tržních cenách nedosahuje 50 % unijního průměru, budou mít šanci v přechodném období let 2013 až 2020 na restrukturalizaci a modernizaci energetického sektoru. Nástrojem se stala možnost, že výrobci energie ve státech naplňujících výše uvedená kritéria nebudou v tomto období muset kupovat všechny povolenky. Úspory, které takto získají, budou ale povinně investovat do obnovitelných zdrojů a modernizace zařízení. Navíc tento plán musí EU ještě schválit (plán předala ČR ke schválení Evropské unii v polovině letošního roku). Nikde není řečeno, jestli EU tento plán schválí, neschválí, popřípadě schválí bez připomínek. Není tedy ani zajištěno, že hodnota této výhody dané Unií výrobcům energie v ČR bude mít finálně podobu 50, 60 nebo 100 miliard korun.

O žádném rozdávání 100 miliard korun, o kterém mluví ministr Kalousek, tedy nemůže být vůbec řeč. Snaha vzít tyto peníze přímo určené na investice do obnovitelných zdrojů a modernizaci výroby elektřiny a tepla v ČR na zaplacení nepřiměřených a nemravných zisků v solárním byznysu vyvolává přinejmenším údiv. Ano, je možné se seriozně bavit o tom, zda rozdělení volných povolenek bylo správné (proporcionálně, na subjekty atd.), ale proč to použít na hrazení budoucích a masivních rychlých zisků a báječné šestileté návratnosti investic slunečních carů?

To, co navrhl ministr Kalousek, není ani systémové, ani chytré, ani logické. A navíc to neřeší problém dvacetiletého zatížení českých spotřebitelů a průmyslu vysokými poplatky. Problém je řádově větší. Vláda by už neměla provokovat veřejnost návrhy, které jsou marné. Česká republika ani po razantním nástupu solární energie nedosáhne ani na desetiprocentní podíl v obnovitelných zdrojích na spotřebě, a čeká nás tedy ještě velmi náročných 3,5 procenta do roku 2020!