Aby si laskavý čtenář nemyslel, že jsem jen posedlý eurokrizí, tak jsem si též dovolil v úterý napsat o Wikileaks pro ČRo1 – Radiožurnál.
Zde ten text je: Únik amerických diplomatických depeší skrze server Wikileaks samozřejmě dává velkou příležitost podívat se na mravní, etické a profesní otázky celé věci.
Pojďme tedy poodhalit jednotlivé etické vrstvy: materiál, který server Wikileaks získal, je podle všeho ukraden. Zde je první dilema. Má novinář zveřejňovat materiál, který je získán nelegální cestou, tedy odcizen?
Všichni sice víme, že koupit si nebo používat kradenou věc se nemá. Jenže z pohledu novináře je i tak odpověď „ano, zveřejnit“, pokud takový materiál svědčí o nějaké trestné, nelegální činnosti nebo o snaze vlády či státu takovou nelegální či dokonce kriminální činnost zakrývat. Obsahují zatím zveřejněné materiály něco takového? Z toho, co jsem viděl, – ani v náznaku.
Pak je tu druhá možnost. Materiál se může zveřejnit, pokud přistihuje politika nebo vládu v nějakém zásadním rozporu mezi slovy a činy. Vláda nebo politik říkají na veřejnosti něco jiného, než si potom – v našem případě – třeba posílají důvěrnou poštou. To je jedna z úloh žurnalistiky ve smyslu veřejného zájmu: nachytat politika v rozporu mezi slovy a činy.
Jak si tedy stojíme v tomto ohledu a v této věci? Já osobně zde žádné zásadní rozpory nevidím. Diplomaté, případně státní úředníci dělají normálně práci, za kterou jsou placeni. Je přece jasné, že diplomacie spočívá v zakulacených řečech navenek, ale v pokud možno co nejpřesnějších důvěrných zprávách a analýzách. Tak to s diplomacií bylo, je a bude.
Někdy jde i o sběr syrových, neanalyzovaných zpráv, kam patří i různé drby.
Zveřejněný materiál je rozhodně zajímavý a vcelku lze říci, že jeho selektivní zveřejnění s komentářem a kontextem – jak ho přinesla některá seriózní média jako Der Spiegel – se zdá být z etického pohledu relativně v pořádku.
Jaké budou důsledky úniků? Jedna věc jsou vztahy s vyspělými západními státy. Teflonová Merkelová, Napoleon Sarkozy, samec Putin, ten a ten je sukničkář, ten je zase arogantní. Myslím, že to vtipně pojmenovala Hillary Clintonová, když řekla, že jí jeden evropský politik řekl: Měla byste vidět, co píšou naši diplomati o vás.
Věc jiného řádu jsou zdroje v zemích, kde hrozí převrat nebo se bojuje s terorismem. Zde je však třeba upozornit, že skutečně tajné a důležité informace se posílají ve špionských šifrách a ty zveřejněny nebyly. Vyšly najevo informace důvěrné a citlivé, nikoli tajné či přísně tajné.
Takže celkově je to pro americkou diplomacii velice trapné a nepříjemné, troufám si však tvrdit, že nikoli tragické.
Důsledky budou dva: diplomaté se budou bát posílat domů „syrovější“ materiál a budou ho více uhlazovat. A zdroje v citlivých zemích si budou ve styku s diplomaty dávat větší pozor na ústa. S řečmi o doprovodných příznacích pádu impéria bych byl ale opatrný.
Pozitiva jsou dvě: obyčejní lidé po celém světě se dozvěděli, jak funguje a co vlastně dělá diplomacie, a druhou pozitivní věc hezky shrnul britský novinář Timothy Garton Ash: Historici a politologové mají prostě hostinu, o které se jim ani nesnilo.
…
Delší neklipovitý článek o euru jsem napsal pro tištěný Respekt, který vyšel v pondělí. Zde je. Je však třeba za něj zaplatit skrze SMS patnáct korun, nebo si jít do trafiky koupit tištěný Respekt.
…
Nyní pro odlehčení. K tématu sociálních dávek se pregnantně vyjádřil básník I. M. Jirous. Neodolám, abych to i zde neposlal dál. Zde je odkaz na Facebook, kde lidi najdou video. Nikde jinde zřejmě není.
…
Na téma hospodářské krize se v roce 1932 vyjádřil i Tomáš Baťa. Možná je to i dnes docela podnětné. A možná by se s Jirousem v lecčem shodli.
…
Jak vnímají možnost konce eura v Německu? O tom skvělý článek v anglické verzi Der Spiegelu. Ty, kteří nad eurem zlomili hůl, to moc nepotěší.
Zajímavé jsou už názvy kapitol:
1. Katastrofické konsekvence návratu k marce
2. Dechberoucí náklady na novou měnu
3. Bez eura německý export narazí
4. Evropa se vzdá vlivu ve prospěch Číny a USA.
…
Ze stejného zdroje velice zajímavý text o Angele Merkelové, o tom, jak se mění obraz Němců v Evropě, a o tom, jak všichni od kancléřky stále čekají na konzistentní projev o euru a Evropě, protože ona zatím občas přidává kousky k proměnlivé mozaice, ale o jejím celistvém názoru nemá nikdo ani tušení.
…
A jeden text o tom, jak se Rusko a Čína dohodly, že nebudou používat dolar ve vzájemném obchodě.
Vlastně o nic nejde, protože rusko-čínský obchod je z globálního pohledu stále zanedbatelný.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
