Český prezident Václav Klaus požádal ukrajinského prezidenta o ujištění, že proces s Tymošenkovou není politický.
Protože důsledně zastávám názor, že politici se mají chválit jako malé děti, když něco (překvapivě i nepřekvapivě) dobrého spáchají, dovolím si českého prezidenta pochválit. Nacházím zde i vzácný případ politické shody a koordinace zahraniční politiky mezi vládou, diplomacií a prezidentem.
Je to příhodné i proto, že západní Evropa nemá asi kvůli bouři na trzích na Ukrajinu příliš času.
Zemím, kde se bývalí premiéři a prezidenti posílají vzájemně do vězení (jakkoli nemají imunitu), nevěřím a působí na mne velice neblahým dojmem. Připomeňme ale na tomto místě, že ministr financí Miroslav Kalousek nedávno podal trestní oznámení na celou Zemanovu vládu mimo Zemana kvůli zárukám pro IPB. Kdyby se toho ujal nějaký agilní a snaživý policista a státní zástupce (nelze to v ČR vyloučit), mohli bychom se ocitnout v podobné situaci jako Ukrajina.
…
Arcibiskup Dominik Duka – jak se u něj dá koneckonců spolehlivě očekávat – se připojil k prezidentu Klausovi a požádal primátora Svobodu o to, aby ještě zvážil podporu akci Prague Pride.
Tyto pochody jsou přitom všude v západní Evropě dávno normální. I v zemích s daleko hlubší křesťanskou tradicí i v zemích daleko religióznějších je běžné, že primátoři (Berlín, Paříž, Londýn) podobné akce podporují.
Kdybychom byli Polsko nebo Irsko, kde si lidé toto nepřejí, neřeknu ani popel. Proč by ale zrovna jedna z nejateističtějších zemí na světě měla bránit podobné akci. Na základě jakých ideových a mravních kořenů? Na základě jakých hodnot? O co se opírá konzervatismus bez náboženské víry?
Nicméně Klaus opět potvrdil schopnost vyhmátnout téma, které jej zviditelní. Téma, které rozdělí společnost, téma, které lidi baví a o kterém se budou rádi hádat v hospodě a bouchat do stolu, a téma s nulovým potenciálem pro konsenzus.
Tedy téma z hlediska společenské debaty a její užitečnosti úplně marné, neproduktivní a zbytečné.
…
K včerejšímu článku o ratingových agenturách napsal skvělý příspěvek diskutér Budafriend. Otevřel téma globalizace a ratingové agentury. Dovolím si ocitovat:
„Bez agentur by nemohla fungovat finanční globalizace. Bez nich by nějaký pan XY v německé družstevní bance nemohl nakupovat obskurní produkty v New Yorku, protože by musel přiznat, že nemá šajnu, co kupuje. Když je na tom ovšem AAA, tak to stejně koupí.
Bez agentur by rozhodoval akorát o tom, jestli půjčí Fritzovi z vedlejší dědiny na nový hovnocuc. Nepůjčil by mu, protože by věděl, že ho Fritz nejspíš prochlastá. To je příklad bankovnictví postaveného na dlouhodobých vztazích (relationship banking).
Alternativou jsou ratingy, scoringy a jiné kvantitativní rozhodovací modely, které řeknou, že Fritz je C12A, takže se mu půjčí, protože model neví, že chlastá. Bez těchto udělátek by banky mohly fungovat jen na lokální a možná národní úrovni. Celá ta abeceda ABS, CDO a jiných „inovací“ stojí na tom, že čísla a občasná návštěva kravaťáků dokážou dostatečně často zachytit signály, že Fritz chlastá, takže lokální znalost není potřeba.
Chcete-li globální trhy, musíte mít ratingovky, i kdyby všude viděly bílý myši a slona pokaždé přehlídly.“
…
Akciové trhy létají každý den nahoru a dolů. Útok investorů na francouzské dluhopisy považuji za zcela nepodložený a čistě spekulativní.
A útok na francouzské a italské banky? To je jiná kapitola. Především francouzské banky se výrazně angažovaly na periferii eurozóny. Oprávněný je však jenom pouze jistý pokles tržní hodnoty, nikoli obavy z toho, že by bylo třeba nějakou francouzskou banku zachraňovat nebo dokonce zestátňovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
