Prezident Václav Klaus se nechal slyšet, že měl s eurem pravdu. Zdá se, že by si přál, abychom ho pochválili. V této souvislosti jsem napsal poznámku pro včerejší Radiožurnál.
Jednou z velkých potíží světa je rozšířená existence lidského druhu „jájsemvámtoříkal“. Když se něco vážného děje, snaží se zodpovědní a rozumní lidé dát hlavy dohromady a situaci řešit.
„Jájsemvámtoříkalové“ a „jájsemmělpravdové“, tedy většinou lidé s poněkud přerostlým narcistním egem, stojí opodál a do omrzení říkají, že měli pravdu.
Když si na výletě v horách někdo zlomí nohu, připravují jedni improvizovanou dlahu a nosítka, ale „jájsemvámtoříkal“ postává stranou a mudruje. Takový jedinec bývá pak v kolektivu patřičně oblíben.
Podobní jedinci se dnes vynořují i v případě krize eurozóny. Jak se má situace řešit, nám nenapovědí, omezí se pouze na zvýrazňování své geniální předpovědi. Euro prý nemělo vznikat, když neexistuje možnost společné fiskální politiky.
Většinou jsou tito lidé vždy a priori proti všemu, co nenapadne je samotné. A pokud se trefí do černého, je to svým způsobem náhoda.
Ale zpátky k euru. Fakt, že bez společných daní, společného dluhopisu a ministerstva financí stojí na jedné noze, museli tušit i jeho zakladatelé a mnozí z nich doufali, že k těmto věcem posune euro každá krize, kterou společná měna přežije, totiž podle hesla „co euro nezabije, to ho posílí“.
A to se bude dít, pokud euro neskončí nebo se nerozpadne, bude muset budovat normální instituce normální měnové zóny a Evropská unie se bude krok za krokem federalizovat. Bude to však proces, který dlouho potrvá a bude bolestivý a dramatický – budou se měnit evropské smlouvy i národní ústavy, včetně neohebné německé.
Důležité je také vědět, že pokud by se euro v dnešní podobě přece jen rozpadlo, neznamená to pro nás větší svobodu a nezávislost na sousedním Německu. České hospodářství je velice provázané s tím německým a buď s ním časem bude sdílet společnou měnu, nebo tu vlastní bude muset k německému euru či marce pevně zafixovat. Vývozci, dovozci a investoři, na kterých naše hospodářství stojí, nejsou totiž vůbec zvědaví na nějaké kurzové divokosti, nepředvídatelnosti a nezvladatelné výkyvy.
…
Nejdůležitější zprávou posledních dní je, že německá centrální banka (tedy Bundesbanka) formuje koalici proti nákupu dluhopisů Evropskou centrální bankou. Píše o tom německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Předseda Bundesbanky Jens Weidmann uspořádal v Porýní setkání s dalšími centrálními bankéři (z Lucemburska, Nizozemska apod.), kteří se proti nákupu dluhopisů staví.
Jak píše server eurointelligence.com, je na jedné straně správné, že se formuje otevřená fronta, která řekne, co a proč jí vadí, aniž by bouchla dveřmi bez vysvětlení, jako tu učinil Jürgen Stark. Na druhou stranu je prý zřejmé, že se v Německu vytváří otevřená revolta proti krátkodobým opatřením, která v tuto chvíli jako jediná mohou zabránit šíření nákazy. Oponenti nákupu dluhopisů mají sice v ECB menšinu, ale to je možná nebezpečnější. Jít proti přesvědčení Německa v eurozóně nelze.
…
Podle Wolfganga Münchaua už euro v současné podobě nepřežije. Nikdy totiž nebudou peníze na záchranu Itálie. Místo přemýšlení o tom, jak zachránit eurozónu, nastal prý čas soustředit se na to, jak zachránit Evropskou unii. K tomuto pesimismu autor Auditu ještě nedospěl. V tištěném Respektu jsem se pokusil o pozitivní pohled. Je však třeba za něj zaplatit 15 korun formou SMS.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
