Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Jak je to s dluhopisy pro občany

Jak se tak dívám do různých novin, ministr financí Miroslav Kalousek schytává od novinářů ostrou kritiku za prodej dluhopisů občanům i za to, jak je celý systém vymyšlen a nastaven.

Především jde prý o to, že úrok u dluhopisů (u různě dlouhých dluhopisů, které stát nabízí, jsou různé úroky – od dvouprocentních po tříprocentní) je prý nastaven příliš štědře, takže daňoví poplatníci a všichni plátci daní prý dotují „spekulanty“, kteří si nakoupili dluhopisy ve velkém.

Dokonce jsem se dočetl, že v krátkodobé perspektivě je úrok příliš štědrý a v dlouhodobé perspektivě – pokud se vrátí růst a inflace – je zase příliš nízký (co je potom problém?).

Vladimír Piskáček v Lidových novinách dokonce srovnává schéma dluhopisů pro občany se štědrým systémem rozdávání státních miliard solárním vekslákům (zde jsme přece řádově úplně jinde).

Osobně mi emise dluhopisů pro občany i její plánované navýšení připadá jako jeden z rozumnějších a dobrých počinů této vlády (moc jich pravda není) a ministerstvo financí především odvedlo dobrou práci.

Zastavme se také u slova spekulant. Rychle rozebraná emise dluhopisů byla určena českým občanům a nadacím.

Dluhopisy si nakoupilo mnoho normálních lidí, každopádně měli tu možnost. Pokud si někdo vydělal desítky či stovky milionů korun a nakoupí si dluhopisy za desítky či stovky milionů korun, pořád to z něj nedělá žádného spekulanta, není na tom zkrátka nic zavrženíhodného. Je to prostě movitější občan, který investuje do dluhopisů, ale pořád je to jen občan a o žádnou spekulaci ve špatném slova smyslu se nejedná.

Je zcela běžné (a ve světě se to běžně děje), že část emise dluhopisů bývá určena občanům. Česká republika byla až dosud spíše jakýmsi světovým unikátem, občané vlastně ani nevěděli, že stát nějaké dluhopisy prodává: všechno skoupily banky a pojišťovny. Pokud se v byznysové a investorské hantýrce běžně mluví o tom, že investor má diverzifikovat svoje aktiva, pak stejně tak platí, že je rozumné, aby emitent dluhopisů diverzifikoval mezi různé kategorie těch, kteří si dluhopis koupí.

Pokud stát diverzifikuje, má plné právo nabídnout různý úrok různým skupinám, tedy jiný úrok finančním institucím a jiný úrok bankám.

Možnost dluhopisů „pro lidi“ vytváří mezi občanem a státem důležitý svazek, respektive vazbu. Občané se budou více zajímat o to, jak stát dluhy financuje, a obecně o to, jak stát hospodaří a jak je financování dluhu udržitelné.

Už se objevil i argument, že emise dluhopisů může oslabit banky. Ty prý nebudou tvořit tak velké zisky a stát bude inkasovat nižší daně. Nesmysl – míra úspor je v České republice velmi vysoká, podle leckoho až příliš vysoká.

Za jistou – i když asi relativně směšnou – trapnost či slabinu dluhopisů považuji to, že při nominální ceně dluhopisu jedna koruna se daň zaokrouhlí nebo zmizí. Stát vymýšlí daňový fígl do značné míry sám na sebe, je to typické obcházení zákona a stát tak navádí lidi, aby podobně postupovali i všude jinde.

A nakonec – napsal jsem zde nedávno, že české dluhopisy jsou stejně bezpečné jako dluhopisy německé či rakouské, za což jsem byl kritizován.

Ano, Německo a Rakousko jsou nesrovnatelně bohatší, mají mnohem silnější a zdravější ekonomický základ. Jenže takový německý státní dluh je vyšší než český a rakouské banky jsou pořád ještě příjemcem státní pomoci, zatímco české banky jsou zdravé.

Zkrátka české dluhopisy jsou pro české občany stejně bezpečné jako německé dluhopisy pro německé občany a rakouské pro rakouské občany.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].