Paradoxy pražské exekuce

Je zvláštní, že teprve – či především – pokus exekutorů o obstavení majetku hlavního města Prahy včetně Karlova mostu bude možná tím zlomem, který povede k omezení exekutorské moci či zvůle, jež se v této zemi už před několika lety vymkla z ruky.

Zapíše se to do historie jako mnohonásobný paradox. První paradox spočívá v tom, že v tomto případě totiž nejde o zneužití exekutorské moci. Primárně šlo o rozhodnutí soudu a z pohledu občanské a sociální spravedlnosti šlo o zastání se slabších proti aroganci úřední moci.

Líná či arogantní úřednice odmítla i opakovaně zaplatit Bytovému družstvu Prahy 6 částku 163 tisíc korun. A neobtěžovala se ani po pravomocném rozhodnutí soudu. A výchova úřadů a státní či obecní moci k pořádku, disciplíně, zodpovědnosti a slušnosti je přece to, co je správné.

Dalším paradoxem je, že zdánlivě „přehnané“ opatření mělo skvělý efekt. Město bez dlouhých řečí okamžitě dlužné peníze proplatilo a už večer – alespoň podle agenturních zpráv – nejvzácnější majetek města obstaven nebyl.

Stejně tak je paradoxní, že mnoho pozorovatelů z řad občanů – alespoň podle reakcí na sociálních sítích – se vyděsilo, že by snad někdo mohl prodat Karlův most nějaké bance nebo Číňanům. Kdo a proč chtěl vyplatit dlužnou částku, zaujalo lidi daleko méně.

Dalším paradoxem je, že exekutoři dokázali své okamžitě nabyté popularity využít k ofenzivní PR kampani. Zástupce exekutorské komory například včera hodinu vysedával v pořadu Hyde park veřejnoprávní televize, a měl tak zdarma dlouhý čas a prostor k propagaci svého „ctěného“ řemesla.

Paradoxní (ale vlastně spíše pochopitelné) je, že desítky srdceryvných příběhů, jimiž poslední léta zásobují veřejnost média a především nejrůznější televizní reportáže, kdy lidé kvůli drobnému poplatku přišli o dům, stejně jako příběhy o tom, jak exekutoři zabavili invalidovi vozík, nechávaly politiky chladnými. Nyní se snad věci dají konečně do pohybu a extrémní moc exekutorů se dostane do normálních mezí. Jak je v Česku zvykem, vše se pohybuje z extrému do extrému. V 90. letech nikdo dluhy neplatil, nyní tvrdost vymahatelů připomíná doby Dickensovy a nemá nic společného ani s právním, ani se sociálním státem. Symbolem budiž prvoligový fotbalový klub s nápisem exekuce.cz na tričkách.

Reformy, které jsou v exekutorské branži třeba, jsou přitom velmi jednoduché.

Zaprvé je třeba exekutorům nařídit, aby všechen prodávaný majetek museli s dostatečným předstihem a dokumentací oznamovat a inzerovat na internetu, to znamená na dobře přístupných stránkách s dostatečným předstihem.

Exekutorům je potřeba nařídit místní příslušnost. Je vyloučeno, aby exekutor z Ostravy záměrně prováděl exekuci v Aši a naopak a účtoval si přemrštěné dopravní náklady.

Kromě toho, že bude možné exekucí zabavovat majetek, který má nějakou souvislost s dlužnou částkou, je třeba okamžitě zakázat numerus clausus. Exekutorů je kolem dvou set a nikdo se mezi ně nedostane.

Pozoruhodné je, že například dopravní podniky se domnívají, že černé pasažéry čekají zlaté časy, když exekutoři a advokáti nebudou vymáhat přemrštěné dlužné částky. To je zcela absurdní tvrzení. Přemrštěné částky nejsou příjmem dopravních podniků. Jistě pomůže třeba zvýšit samotné pokuty. A kdejaká začínající právní kancelář nabídne své služby v otevřené soutěži velmi levně. Nejde o částku, ale o efektivní vymáhání.

Zajímavé je, že zkrocení některých excesů nabízí nyní Nečasova vláda. Uvidíme, jestli uspěje, protože lobby exekutorů je mocná (na politiky leccos vědí a mnohým z nich jistě něco levně prodali). Pozoruhodná je ospalost opozice, resp. sociální demokracie. Nechala ležet na ulici sociálně citlivé téma a nechala volný prostor vládě.

  Audit Jana Macháčka je na Facebooku Objednejte si zdarma e-mailové zasílání newsletterů Auditu Jana Macháčka.
Newsletter je rozesílán pondělí-pátek ve 14:00. Ukázka ZDE