Když je potřeba vysvětlit českým voličům škodlivost tzv. fiskálního kompaktu, mluví lidé z ODS o příkladu Maďarska: jak s ním prý Evropská komise zle a nespravedlivě zachází. Naznačoval to minulý týden ve svém textu pro Lidové noviny premiér Petr Nečas. Jiní se vykřičí naplno, jako například Karel Kříž v pátečním textu v tomtéž listě, který se jmenuje „Maďarsko jen hájí své zájmy“.
Text v podstatě tvrdí, že velké evropské státy porušují maastrichtská kritéria běžně a že nebohé Orbánově vládě se mstí byrokraté z Bruselu, kteří mají slabost pro maďarské postkomunisty. Barroso je prý bývalý maoista a Ashtonová brežněvovská aktivistka. Vzkaz textu je jasný: v Budapešti se bojuje za Prahu. Když se Maďarů nebudeme zastávat, může se stát, že se Brusel bude brzy mstít třeba nám.
Orbán prý snížil důchody a pokrátil zvláštní důchody vojákům, policistům apod. Zrušení druhého důchodového pilíře nic podstatného nemění (i když je to prý faul proti bohatým). Zafixování hypotečních splátek na původním úroku je prý pochopitelné, jinak by západní hypoteční banky získaly jen bezcenný kolaterál. Orbán prý jen hájí své zájmy, chce podpořit vlastní buržoazii a podnikatele, protože jeho země se stala obyčejnou kolonií. Kolonií je asi Česká republika, protože z ní prý teče kapitál jako z vodovodní trubky. Tolik Karel Kříž.
…
Co se některých starých členských zemí Unie týká, je logické, že příchod prudké krize v roce 2008 způsobil cyklický výkyv, a tedy někdy i dočasné neplnění některých kritérií. V nápravě se ale postupuje podle dohodnutého plánu a právě pro nápravu situace do budoucna vznikl tzv. kompakt.
Dočasné nedodržování kritérií je ale něco úplně jiného než okázalé falšování statistik, ignorance dohodnuté metodiky a „vaření knih“, kterého se dopustilo Maďarsko v takovém rozsahu a s takovou vervou, že se s tím Řecko nebo Itálie před patnácti lety nemohou srovnávat. Maďarská fiskální situace je sice Řecku vzdálená, ale falšování statistik je něco jiného než objem dluhu nebo velikost schodku. Již dávno před přijetím kompaktu si evropské země vzájemně kontrolují rozpočty a statistiky. Podle společné metodiky je zakázáno vykrývat rozpočty jednorázovými příjmy, ať už jde o příjmy z privatizace nebo zrušení fondového pilíře důchodového systému. Když chce nějaká země zrušit či znárodnit fondový pilíř – beze všeho, to je politika, nemůže tím ale sanovat aktuální rozpočet.
Když toto poruším, jsem ze hry. Pokud sám žádám o fondy ze společné evropské kasy, pak je logické, že mohu být postižen, dokud to nedám do pořádku. Navíc se Maďarsko nachází v programu Mezinárodního měnového fondu (ten také z valné části platí evropské státy), a jeho metodika vykazování musí být tedy naprosto v pořádku.
Ideologická orientace představitelů EU z doby jejich mládí se mi sice nemusí líbit, ale nemá s tímhle vůbec nic společného. Sankce pro Maďarsko nejsou politické, jsou zjevně z dílny byrokrata bez tváře (zaplaťbůh za něj), který jen lpí na dodržování pravidel a metodiky. Kromě toho: evropské politice nyní dominuje pravice a její představitelé by si asi dobře ohlídali, aby bruselský úředník rozhodoval na základě maoismu či marxismu.
Připadá mi pozoruhodné, že ODS a premiér se tolik hlásí k volnému a jednotnému trhu, ale zdá se, že jim vadí volný pohyb kapitálu a vítají autoritářské sankce pro soukromý finanční sektor (zafixování kurzu forintu pro hypoteční splátky) po vzoru Cháveze. Jak jinak si vysvětlit Křížovu stížnost, že od nás „odtéká kapitál jako z prasklé vodovodní trubky? To smí kapitál jenom přitékat a opačně už je to špatně? To je tedy panečku svobodný obchod! Je to snad nostalgie po národním bankovnictví? To jsme jistě my i Maďaři mít mohli, ale protože jsme si banky nechali v 90. letech rozkrást (u nás za vlád ODS), nezbylo než je prodat do zahraničí (u nás za vlády sociální demokracie).
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
