Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

25 viníků krize, Hollande a ECB

Americký týdeník TIME připravil svým čtenářům seznam 25 hlavních viníků finanční krize z roku 2008. Někteří jsou českému publiku jistě notoricky známí, jiná jména na první poslech asi většině lidí mnoho neřeknou.

Na prvním místě je Angelo Mozilo, který je jako bývalý šéf společnosti Countrywide zodpovědný za beskrupulózní a predátorské obchodování s hypotékami ve velkém rozsahu.

Senátora Phila Gramma označuje časopis za hlavního propagátora bezhlavé finanční deregulace konce 90. let. Na čelném místě je také například Christopher Cox, šéf americké komise pro cenné papíry, který nezasahoval, i když podnětů a podkladů měl jistě dostatek. Joe Cassano z oddělení finančních produktů pojišťovny AIG je zodpovědný za masové rozšíření tzv. CDS (pojistka proti úpadku dlužníka ve formě finančního derivátu).

Žebříček viní i anonymního „amerického spotřebitele“ a vcelku podle očekávání oba bývalé prezidenty i minulého šéfa centrální banky Alana Greenspana.

Zajímavé čtení. Člověk je ale rozpolcen mezi dvěma výklady. Jeden názor nám naznačuje, že bez těchto konkrétních viníků a jejich konkrétního chování nemuselo možná ke krizi vůbec dojít, protože ta byla svým způsobem zbytečná a bez konkrétních chyb by k ní nedošlo.

Druhý názor je zase takový fatalistický. Recese i velké krize čas od času přicházejí, stejně jako čas od času přicházejí větší či menší povodně. Regulace je nevyhnutelně procyklická: přísná až po krizi, když se pracně rodí oživení, a ležérní a nedbalá v době divokého růstu, v době, kdy je třeba skončit večírek. Taková je lidská povaha, takové je chování společnosti jako celku. Bubliny plodí hamižnost, troufalost a bezskrupulóznost (a naopak) – taktéž bohorovný pocit, že se dá zařídit či vypočítat finančně bezrizikový svět. Potenciál krize je „v genech“ nepoučitelné lidské společnosti a tyto „geny“ si dosadí do scénáře existenci konkrétních zodpovědných viníků (nahraditelných za jiné viníky). A pravda je někde uprostřed. 

Mark Hoban, finanční tajemník britského ministerstva financí, se domnívá, že celá Evropa by nyní měla kopírovat britský systém finanční regulace. Hoban je toho názoru, že britští regulátoři nyní dokážou identifikovat a propichovat bubliny a včas ukončovat onen výše zmíněný večírek či stahovat roletu na baru. To zní dosti sebevědomě. Uvidíme tedy při příští krizi.

Zaujalo mne, že francouzský socialistický prezidentský kandidát François Hollande žádá pro Evropskou centrální banku tzv. duální mandát: kromě inflace by měla cílit či dokonce stimulovat ekonomický růst.

Zní to hrozivě, v praxi by to ale nemuselo znamenat nic strašlivého. Americká centrální banka, tedy Fed, má tzv. duální mandát již od 1977: kromě cenové stability musí dbát i na zaměstnanost. To se v době před rokem 2008 zdálo jenom jako jakási formalita. Nezaměstnanost byla v USA skoro po dvě desítky let nízká a ekonomika dobře rostla při cenové stabilitě.

To, že má Fed duální mandát, svět pořádně pocítil po roce 2008, kdy se americká centrální banka mnohem dříve než Evropa pustila do odvážné a nestandardní měnové politiky a pokračovala v ní i v době oživení. Teprve nyní – kdy se situace na americkém trhu práce začíná obracet – Fed naznačuje, že v další vlně měnového uvolnění už pokračovat nebude. 

Hollande si ale může navrhovat, co chce, ale centrální banku, která míří na ekonomický růst, Němci nikdy nepřipustí. Takovou centrální banku by si museli Francouzi po znovuzavedení franku založit sami.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].