Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Pohádky o Vondrovi a Kalouskovi

V souvislosti s odchodem ministra Alexandra Vondry si lze v médiích takřka jako přes kopírák přečíst pohádky o tom, že bývalý náměstek ministra obrany Miroslav Kalousek zavedl a nechal si prosadit jakýsi zlovolný zákon Lex Kalousek, kvůli kterému se zbraně nakupují přes prostředníky. Odvážný rytíř Vondra pak přišel na barikádu a tento zákon hrdinně zrušil. Od této chvíle už bude u nás ve zbrojních obchodech klid a pořádek.

K tomu se asi sluší poznamenat, že na hodnocení toho, že zbraně budou nakupovat úředníci a politici, si budeme muset ještě počkat, a to v oblasti kvality, funkčnosti i ceny nakoupených systémů. Určité ticho po pěšině je tu především proto, že se na obraně snížil rozpočet a nové gigantické nákupy typu tater či pandurů se zatím nechystají.

Licencování soukromých prostředníků zbrojních obchodů patří přitom do porevoluční doby a bylo jednoznačně pokusem o návrat České republiky do klubu civilizovanějších západních zemí. Jen málokde na světě obchoduje se zbraněmi přímo vláda, a co je považováno za zcela vyloučené, je obchodování vlády s vládou. Obchod se zbraněmi byl, je a bude „dirty business“, a proto je dobré, aby od této špíny byly diplomacie, zahraniční politika, státní správa i úřednictvo odstíněny. Zbraně jsou také záležitost vysoce odborná a nemá si cenu hrát na to, že státní správa a politika tyto odborníky má. Pokud by je chtěla koupit, přišlo by ji to draho. Za prosazením zákona tedy nestál Kalouskův špatný úmysl, ale prosazení normální západní praxe. Ač se to může zdát leckomu k smíchu, mohl argumentem pro schválení tehdejšího zákona být právě boj s korupcí, respektive omezení korupčního potenciálu u politiků a úřednictva.

Ukazuje se však, že tato praxe se může osvědčit v zemích s tradičním a osvědčeným právním státem a vyšší právní kulturou, kde je větší pravděpodobnost, že uplácen bude politik spíše než úředník.

V našem postkomunistickém galimatyáši ovšem nedokážeme posoudit, zda má větší korupční potenciál politik, či úředník, a výše marží svědčí o tom, že Vondrův postup – který vyšachuje prostředníky ze hry – byl patrně v tuto chvíli také správný, protože bude znamenat rozbití nezdravých vazeb. Správný bude pouze ovšem dočasně, jen do té doby, než zjistíme, že se při nákupu zbraní uplácí rovnou v politice a státní správě. Je jen otázka času, kdy se k praxi nákupu přes prostředníky tato země zase vrátí, a to paradoxně (zdánlivě) právě s argumentem boje proti korupci.

Vondrovi a Kalouskovi zrovna není nutné něco vyčítat, oba možná postupovali vzhledem k okolnostem správně či normálně, pohádky o zlém Kalouskovi a statečném Vondrovi jsou ovšem směšné. Jestli Vondra nakoupil pro armádu dobře, teprve za pár let uvidíme, ale rozhodně nezapomínejme, že v mezidobí diplomacie a politiky pracoval Vondra jako zástupce americké Dutco Group.

Jinak k hodnocení Vondrova dědictví: dobře vyjednal česko-německou smlouvu, pomohl českému vstupu do NATO. Výsledky jeho působení v ODS jsou už ale zcela pochybné. Nejdříve spekuloval o „velkém parníku eura“, pak se rychle a poslušně zařadil do euroskeptického proudu ODS. Jinak o úspěchu v politice rozhodují fakta (ve smyslu anglického „get things done“), a my nemáme ani radar, do kterého Vondra tolik politicky investoval, a slavné české předsednictví EU skončilo v polovině. Podivná je rovněž Vondrova totální orientace a sázka na americké republikány, přestože bývaly doby, kdy se prezentoval jako obdivovatel Ameriky jako takové. Když se nakonec sám prezentoval jako „odvážnej chlap, kterej se pere za svůj kraj“, už to bylo spíše smutné.

Ke kauze ProMoPro snad jen to, že Vondru pouze mrzí, že ho to „poškodilo“. Možná by si mohl všimnout, že ve věci je stíhánočtrnáct lidí.

Politické nekrology však asi zatím nejsou potřeba. Diplomatické posty, o kterých se v případě Vondry spekuluje, jsou velmi prestižní a lze se z nich časem do politiky docela snadno vrátit.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].