Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Amerika vyzývá Británii

Zpráva deníku Financial Times informuje, že administrativa prezidenta Baracka Obamy vyzývá Británii neobvykle razantně, aby „zůstala v srdci Evropy“. Nebývalá diplomatická iniciativa se děje v souvislosti s tím, jak britský premiér David Cameron připravuje referendum, které může přinést rozvolnění vztahů s Unií. V diplomatickém zákulisí varují Obamovi lidé Camerona už dlouho, nyní učinili neobvyklý krok a informovali o své iniciativě britské novináře.

Philip Gordon, náměstek amerického ministra zahraničí pro evropské záležitosti, prohlásil: „Máme prohlubující se vztahy s EU jako instituci. Ta má rostoucí hlas ve světě a my chceme slyšet silný britský hlas uvnitř EU. Je to v americkém zájmu. Chceme EU vyhlížející do světa s Británií uvnitř.“

Tohle by si měli důkladně přečíst čeští euroskeptici, až zase budou přemýšlet o zvláštních vztazích s Británií nebo až začnou spekulovat o tom, že Amerika vlastně nechce silnou a sjednocenou Evropu.

Agentura Reuters přináší portrét šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho. Tentokrát jde však o to, jakým způsobem Draghi banku řídí. V textu se píše, že nemá rád dlouhé schůzky a nedělá svým kolegům zdlouhavé přednášky. Předtím, než se Draghi ujal funkce, panovala v ECB atmosféra workoholismu a ze strany vedení doslovného mikromanagementu.

Přestože však Draghi intervenuje na trzích a činí v monetární politice kroky, které by byly dříve nemyslitelné, dává svým podřízeným svobodu, využívá jejich talent a deleguje pravomoci. Říká lidem, že sice chce být informován, ale že se mají sami rozhodovat. Osobně žádá podřízené, aby alespoň v neděli vůbec nepracovali. Kombinuje radikální politiku a konsenzuální řízení.

Týdeník The Economist na obálce z minulého týdne upozorňuje, že Amerika se stává více evropskou, a to především díky své neschopnosti řešit svůj strukturální schodek. Podle Wolfganga Münchaua se Amerika opravdu stává příliš evropskou, a to přesně z opačných důvodů, než si myslí The Economist. Po dočasné dohodě o odložení fiskálního útesu Amerika podobně jako Evropa směřuje k poloautomatickému „austerity“ (přísnost v podobě snižování výdajů a zvyšování daní), tedy k politice, která se neosvědčila.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].