Ministr Kuba, soláry a peníze

V rozhovoru pro Hospodářské noviny, který má nadpis „Chceme znát majitele solárních parků. Nepodnikají, jen čerpají dotace“, praví ministr průmyslu Martin Kuba: „Solární daň bychom chtěli zachovat, ale je myslím zřejmé, že po roce 2013 ji již nebude možné aplikovat paušálně jako nyní. Mohli bychom totiž některým projektům narušit garantovanou patnáctiletou návratnost. Musíme tak znát detaily a návratnost každého projektu, který byl v Česku realizován, abychom věděli, koho ještě zdanit můžeme. Budeme tak muset projekty, téměř po jednom, analyzovat. Nyní jsme svědky toho, že lidé platí desítky miliard ročně a pak vidí v televizi solárníky, kteří brečí, že se jim projekty vůbec nevracejí. Tak kde ty peníze jsou?“

Pozoruhodné je toho na rozhovoru více, ale začněme otázkou „tak kde ty peníze jsou?“. To by snad měl vědět právě ministr Kuba, když je ministr průmyslu a tyto otázky jsou podstatnou částí jeho portfolia a jeho ministerstvo řeší otázku, kam dál se solární daní a jak řešit dofinancování poplatků na obnovitelné zdroje, už skoro rok. Nebo je snad ministr Kuba ministr kultury nebo zemědělství?

Když si pan ministr neodpoví sám, tak to učiníme za něj. Část těch peněz je v Číně nebo v jiných zemích, odkud k nám panely, střídače a další komponenty k solárním elektrárnám připutovaly. Jejich výrobci si v Česku díky štědře nastavené cenové politice českého státu v solárním byznysu rozhodně nemohli stěžovat. Kromě toho jsme velkoryse financovali i čínský výzkum a vývoj. Další peníze jsou v českých bankách. Ty totiž s velkou radostí po krizi let 2008 a 2009 zafinancovaly většinu solárního byznysu v ČR, a to často i s minimálním vlastním kapitálem majitelů solárních elektráren (většinou byl požadavek na 10 až 20 procent vlastního kapitálu). Pro české banky to byl ve své době dar z nebes – státem garantovaný solární byznys. Problém je ten, že většina bankovních úvěrů není postavena na patnáctiletou návratnost, která vyplývá ze zákona o obnovitelných zdrojích energie, ale na osm až dvanáct let. Banky tak nyní po majitelích solárních elektráren (podmínky úvěru) tvrdě vyžadují z důvodů zajištění maximální jistoty a minimálního rizika naplnění nejrůznějších fondů, např. fond oprav atd. Do toho výnosy solárních elektráren zasáhla v letech 2011 až 2013 šestadvacetiprocentní solární daň, zrušení daňových výhod a faktické zdanění se posunulo proti původním podmínkám až nad 30 procent. Dnes je z výše uvedených důvodů pro většinu majitelů solárních elektráren situace finančně napjatá a často musejí své projekty dotovat z vlastních prostředků mimo tento byznys. 

Litovat jich však nemusíme, chudáci to nejsou, až splatí bankovní (či jiné) úvěry, může se jim dařit opravdu dobře. Ani se jim nemusíme posmívat, i když asi byli příliš chamtiví a neodhadli, že stát nastavil příliš velkorysý a neudržitelný systém. Často to jsou ale slušní lidé, kteří se jen nechali nalákat kampaní pro státem garantovaný lukrativní byznys. Ale zkušenost s daní je také dobrá škola – dnes už by nikdo státu nenaletěl.

Situace je taková: bankovní úvěry mají být splaceny od dnešních dnů za pět či devět let (tři roky už se úvěry splácejí). Garance vysokých odkupních cen elektřiny ze solárních elektráren, které se navíc ročně zvyšují o dvě až čtyři procenta, totiž trvá nikoli deset nebo dvanáct let odpovídajících délce úvěrů, ale dvacet let. Návratnost je zákonem zajištěna na patnáct let. Od toho se musí odvíjet řešení, a ne zkoumat každý projekt zvlášť a vymýšlet každému jiné zdanění.

Podivný je i požadavek státu odhalit konečné majitele solárních elektráren. To lze pouze v kontextu toho, že budeme znát konečné vlastníky všech firem, jež mají veřejné zakázky či žádají o dotace. Ale důležité je něco jiného: odtajnit a zveřejnit, kdo, kdy, s jakým konečným vlastníkem či beneficientem a za kolik prodal solární elektrárny společnosti ČEZ. Tito lidé jsou totiž vítězové celé kauzy, právě tady je zřejmě zakopán pes a zde je skutečný důvod chamtivosti a korupce. Teprve po důsledném vyřešení kauz, jako je Amun.Re, pochopíme, proč politici omezení podpory solárů tak dlouho a zbytečně odkládali a proč to muselo stát stovky miliard korun. A proč vyhlašují hon na čarodějnice až nyní.