Prezidentova vláda a partajní manévry

Pro začátek pár nesourodých poznámek: 

1. Prezident Zeman v úterý oznámil, že pokud Rusnokova vláda nedostane důvěru, dá v druhém kole šanci Miroslavě Němcové. Tomu opravdu někdo věří? Lze si představit, že někdy v září řekne Zeman Němcové, ať mu těch 101 podpisů přinese znovu, že už je seznam starý apod., a bude to různě protahovat. Kromě toho může jednoduše říct, že si to prostě rozmyslel.

2. Slib s druhým kolem pro Němcovou slouží jen k tomu, aby Zeman od sebe držel levici a pravici. Pravice má věřit, že ten pokus pro Němcovou dostane, a nemá jít na těch 120 pro předčasné volby. ČSSD zase bude držet Zeman ve střehu: když nedáte důvěru Rusnokovi, ponesete odpovědnost za to, že tu znovu bude vládnout pravicová Nečasova vláda bez Nečase.

3. TOP 09 by měla přestat váhat a rozhodnout se rychle pro předčasné volby.

4. Je zajímavé, že zatím vůbec nikdo netuší, kdo bude ministr financí. To se mi jeví pro vládu „odborníků“ jako docela podstatné, zvláště když má sestavovat rozpočet, který bude psát nikoli premiér, ale právě šéf financí.

5. Docela mne pobavilo, že Institut Václava Klause vydal prohlášení, ve kterém odsuzuje to, že Zeman vládě úředníků říká vláda odborníků. Ano, všichni víme, že to je vláda bývalých politiků a reklama pro budoucí kandidáty SPOZ ve volbách. Ve chvíli, kdy se prezident pohybuje na hraně nebo za hranou ústavy, soustředí se IVK na lingvistický rozbor.

6. Divím se Janu Kohoutovi, že by pozici ministra zahraničí bral. Měl přece slušné šance být premiérem po volbách v regulérní vládě ČSSD. Možná si myslí, že by ministrem zůstal. Možná to naznačuje, že ta vláda tu nebude jen tři měsíce. Kohout je však pro atmosféru uvnitř klíčového rezortu určitě lepší volbou než Kmoníček, který prý ministrem být nechce.

…

Pro Český rozhlas jsem v úterý dopoledne sepsal toto: (Věci ale velmi rychle stárnou.)

Pondělní Audit se leckomu jevil jako příliš temný a bezvýchodný. Konstatuji v něm, že žádné předčasné volby pravděpodobně nebudou a prezident Miloš Zeman si prosadí svou. Sněmovna se rozpouštět nebude. Komunisty si prezident nějak koupí či „zobchoduje“ (jak se říká).

A hlavu státu na rozdíl od Jany Nagyové nelze pro politické obchody či politickou korupci nijak stíhat. Sociální demokracii se bude Zeman snažit rozkládat a vnitřně oslabovat a ODS mu pomůže rozložit a oslabit třeba Václav Klaus, případně se rozloží sama, protože většina nemá šanci se po předčasných volbách do parlamentu dostat. Možnost trestního stíhání či vazby po skončení mandátu může leckoho také od předčasných voleb odradit. 

Ten text jsem myslel také apelativně. Takhle to dopadne, když se politické strany nechají rozbít. 

Včera jsem též napsal, že nová úřednická vláda může klidně vládnout v demisi, tedy bez parlamentní důvěry, až do předčasných voleb v červnu 2014. Leckdo to sice nyní píše a opakuje, faktem ale je, že oslovení ústavní právníci to považují za nesmysl. Pokud prezident nechá vládnout vládu v demisi a nebude bezodkladně jmenovat nového premiéra, jasně tím porušuje ústavu. Nebude se v takovém případě pohybovat na hraně, ale jasně a vysloveně a zcela mimo ústavní pravidla. 

Faktem ovšem je, že první Topolánkovu vládu nechal v roce 2007 vládnout tehdejší prezident Václav Klaus v demisi celé čtyři měsíce. Pokud se dnes mluví o tom, že úřednická vláda chce rozhodnout o zakázce na dostavbu Temelína, je třeba připomenout, že tehdejší vláda s ministrem financí Vlastimilem Tlustým vládla tak dlouho, protože potřebovala pod dohledem prezidenta Klause zajistit smír s investiční bankou Nomura, jež byla podezřelá, že se podílela na tunelování IPB.

Tehdejší ministr Tlustý pak rozesílal policistům, soudcům a státním zástupcům dopis, ve kterém je upozorňoval, že stát proti Nomuře nic nemá, nic po ní nechce, a žádal je o stažení obvinění, což se podařilo. Tehdy se mimochodem jednalo o bezskrupulózní atak na základy právního státu a tento atak se bohužel podařil. 

Ale zpátky k Zemanovi. Řekněme, že první Zemanova úřednická vláda bude vládnout v demisi čtyři pět měsíců, podobně jako ona první Topolánkova vláda. Další úřednická vláda podobně dlouhou dobu. A to už budeme měsíc dva před regulérními volbami. Lze však brát první Topolánkovu vládu bez důvěry a její relativně dlouhý pobyt v čele státu jako ústavní zvyklost? 

Tehdy to prošlo například proto, že si nikdo nestěžoval u Ústavního soudu. A každý soud je spící brouk, který reaguje, jen když je tázán. Dnes mají politici navíc podle poslední novely ústavy v ruce další instrument. Senát může prezidenta zažalovat za porušení ústavy (ústavní žaloba) a sněmovna to musí schválit. A prezident končí. Záleží jen na tom, zda se politici odhodlají k akci. 

Kromě možnosti rozpustit se může sněmovna třeba zítra schválit novelu ústavy, která přesně stanoví, dokdy musí vláda bez důvěry přestat vládnout, resp. dokdy musí být jmenován nový premiér. K novele ústavy je třeba „jen“ o dvanáct hlasů víc než k rozpuštění sněmovny. 

Sněmovna také může přijmout zvláštní a okamžitý zákon, který zakáže úřednické vládě rozhodovat o Temelínu. Zvláštní zákon, který sváže vládě ruce v konkrétních věcech, lze přijmout kdykoli a prakticky o čemkoli. 

Tohle všechno se dá dělat. 

Otázka ovšem je, zda Zeman nepočítá spíše s tím, že jeho vláda prostě důvěru dostane. Komunisté mohou vládu podpořit, nebo odejít ze sálu. Když vláda žádá o důvěru, stačí prostá většina poslanců. Opět záleží na tom, jak úspěšně bude prezident strany štěpit a jak si to tyto nechají líbit. Pokud si to líbit nenechají, mají k dispozici slušný (výše zmíněný) arzenál a další mohou vytvořit. 

A ještě dvě poznámky na závěr: Vzpomínáte, jak Klaus vždy kritizoval Havlovu „nepolitickou politiku“? Jaký by asi nastal poprask, kdyby se Václav Havel opovážil zkusit to, co nyní činí Zeman? A teď Klaus mlčí. 

No, a pak jde také o lid obecný. Pokud se lidem nebude líbit, jak prezident zachází s ústavou (zatím ji ale podle všeho neporušil, porušil pouze ústavní zvyklost), mohou to dát najevo. I v takovém Bulharsku – jak v těchto dnech vidíme – dokážou lidé dát najevo nesouhlas s politickým vývojem. Budou se Češi – pokud se jim to nebude líbit – nějak angažovat, nebo budou mlčet?