Chce Zeman soupeřit s Klausem, či Kalouskem?

Pro Český rozhlas jsem včera napsal tuto poznámku:

Deník Právo a server Novinky.cz dva dny po sobě inzerovaly návrat Václava Klause do politiky. Má (či mělo) se to stát tak, že bývalá hlava státu vstoupí do strany Suverenita, a to celé se přejmenuje na Suverenita Václava Klause nebo Suverenita Klausovci po vzoru SPOZ Zemanovci. Klaus prý jenom čeká, zda se opravdu rozpustí Poslanecká sněmovna.

V pondělí to dementoval Klausův kolega Ladislav Jakl, dnes sama Jana Bobošíková. Bylo to tedy celé kachna? To nevíme: řekne-li totiž v Česku někdo, že něco nějak není či nebylo, je asi potřeba brát v potaz kredibilitu dotyčné osoby. Ani Bobošíková, ani Klaus nejsou zrovna lidé, na jejichž integritu a důvěryhodnost bych si vsadil. 

Spíše se na možnost Klausova politického comebacku podívejme analyticky. Je jisté, že bývalý i současný prezident – tedy Klaus se Zemanem – se spolu na něčem domluvili, jen nevíme přesně na čem. Něco si slíbili a my jen nevíme přesně co, ale určitě něco ve smyslu „budeme si pomáhat“. A určitě to je něco víc a něco důležitějšího než uklizení Klausovy manželky do Bratislavy, aby byl bývalý prezident v Praze v klidu a bez dozoru. 

Naposledy se oba setkali na vrcholu Sněžky, kde Klaus horlivě napomínal občany pískající na Zemana. „Že se nestydíte,“ volal na ně. Taktéž víme, že oba prezidenti jsou příznivci omezené politické soutěže, která má probíhat v mantinelech, jež si oni sami určí.

Rozdělí si moc a pašalíky a pak budou předstírat, že spolu vedou ideový či ideologický spor. Jeden bude dělat, že je pravičák, a druhý že je socialista; jeden že je eurohujer a druhý že je euronenávistník; jeden že je sportovec a druhý alkoholik se zálibou v nezdravé stravě apod. A budou čekat, kdo jim to spolkne i s navijákem. Lepší předstírat soutěž s Klausem než doopravdy soupeřit třeba s Kalouskem.

Do toho by se snadno zařídila pacifikace justice a policie, společně by se podlézalo Moskvě a zahraniční politika by se za potlesku obou důchodců zbavila „neblahého“ Havlova dědictví. 

Jisté je i to, že Klaus po návratu do aktivní politiky touží a europarlament to spíše nebude – jeho ambice jsou jistě vyšší. Vzhledem k preferencím ODS je úplně jedno, jestli bývalá hlava státu bude kandidovat na platformě Suverenita či ODS, protože šance dostat se do sněmovny budou obdobné. 

Proti dohodám se Zemanem mluví několik věcí: Zemanovi se daří a všechno mu vychází, v politice probíhá uhranutí důchodcem z Vysočiny a daří se to i bez Klause. Klaus je nepopulární a jeho plnohodnotný návrat do politiky si přeje jen devět procent lidí. Prezident nemá důvod ho podporovat, možná si řekne, že se Klausovi za jeho služby v kampani odvděčil dost. 

A nakonec: to, co se obou pánům podařilo narafičit před patnácti lety, se určitě znovu v plné síle nepovede. Minimálně proto, že nastupující mladou generaci tyto egoistické hrátky obou penzistů už  nijak neosloví. Ani Klaus, ani Zeman už nemají nic, co by dokázali nabídnout mladým lidem. 

…

Ještě dnešní dodatek: Chce Zeman soupeřit s Klausem, či Kalouskem? Podle mého soudu se mu hodí oba. Čím rozštěpenější hlasy budou v politickém středu a na pravici, tím lépe pro Zemana. Klaus může nějaké hlasy na sebe navázat a buď ty hlasy propadnou, nebo to bude malá strana s malým koaličním potenciálem. Totéž může Klaus způsobit ODS, jíž poprvé hrozí, že se nemusí do parlamentu vůbec dostat.

A v případě Kalouska sází Zeman na to, že spousta lidí napravo a ve středu představu Kalouska se Zemanem neskousne, a budou hlasy házet dalším menším subjektům, jež se vůbec nemusejí do parlamentu dostat: zeleným, lidovcům, ANO apod.

…

Miloš Čermák v zajímavém textu píše, že postavit se Zemanovi a stát se lídrem pravice může jen nějaký nový, nerecyklovaný politik. Nebude to prý ani Kuba, ani Kalousek, ani Němcová, ani Schwarzenberg.

Možná – ale pokud největší nebezpečí spočívá v Zemanově snaze měnit ústavní zvyklosti a zavádět zde prezidentskou diktaturu, pak se s ním nedá bojovat jen zprava, ale musí se v boji s ním na omezenou dobu spojit prozápadní a liberální část levice (pokud existuje) i prozápadní liberální pravice. Nelze zároveň vést úspěšně svatý boj s levicí a zároveň s expandujícím prezidentem. Vítězem pak bude jen a jedině expandující prezident. Je to už prohraná bitva? Podle mne není nikdy pozdě.

…

Od politologa Josefa Mlejnka jsem si v Lidových novinách přečetl (není na internetu), že tím, že strany nemají na kampaň dost peněz, dostanou se ještě víc než dosud do područí kmotrů. Tomu se dá zabránit jednoduše: lze se domluvit na zákazu plošných billboardů, ty totiž požírají 90 procent nákladů, které vyletí komínem. Pokud se partaje v této zemi nedomluví ani na tomhle a ani na tom, že to nikdo neporuší, nelze  očekávat, že se domluví na čemkoli rozumném v budoucnu.