Nenechavci a med v bankovním úlu

Rodící se vládní koalice se podle všeho dohodne na otázce sektorové daně. Martin Stropnický z hnutí ANO v tuto chvíli tvrdí, že pokud nějaká sektorová daň vznikne, tak pouze pro banky. Začít spouštět sektorové daně je ale velmi ožehavá věc. Člověk nemusí být žádný ortodoxní neoliberál, aby chápal, že různé druhy podnikání mají být zatíženy stejně.

Ano, samozřejmě existují výjimky. Tak například konzumace tabákových výrobků škodí zdraví, jasné důvody existují i pro zdaňování toxických či škodlivých ekologických provozů. Prohibitivní spotřební daň či ekologická taxa jsou však něco jiného než sektorová přirážka k dani z příjmu korporací. Zvykli jsme si žít se zvláštní sníženou sazbou daně z příjmu pro malé pivovary, což je sice nesystémové, ale budiž – jde vlastně o takové české či středoevropské kulturní dědictví.

Pokud se však uvažuje pouze o dani pro banky, pak je tu zaprvé otázka, proč nemá speciální daň platit třeba energetika nebo telekomunikace? Není to tak, že si to firmy jako ČEZ a pánové Křetínský, Kellner, Tykač, Tkáč a spol. u vznikající koalice zařídili a vylobbovali?

Pokud ANO spolkne zvláštní zdanění bank, může se Andreji Babišovi časem stát, že nějaká příští vláda uvalí zvláštní daň třeba na chemický či potravinářský průmysl.

Zkušenost se sektorovými daněmi v případě Maďarska, které už má speciální daň i pro hypermarkety, je jasně negativní. Rozpočet si na chvíli pomůže, ale banky zareagují větší úvěrovou obezřetností a větší neochotou půjčovat; prohloubí se tzv. credit crunch, který začíná být hlavním problémem evropských ekonomik.

Chce být Česká republika srovnávána s Maďarskem? Sektorovou daň si totiž leckdo asociuje s novým vzestupem autoritářství ve střední Evropě. 

Lecjaký ekonom v Česku kritizoval evropské pokusy o zavedení daně z finančních transakcí. To je však ekonomicky – podle mého soudu – mnohem čistší řešení než zvláštní sazba daně z příjmu.

Jak na zavedení sektorové daně zareagují zahraniční investoři? Co když se rozhodnou ze země odejít či minimálně nepřijít? Jak si mohou být jisti, že příště nepřijde na řadu nějaký jiný sektor? A co až nějaká zahraniční banka prodá svá aktiva známé české či slovenské finanční skupině? Ta si jistě bude umět zrušení sektorové daně vylobbovat. Chceme tohle?

Je jasné, že v rámci koaličních jednání musí každý někde ustoupit, a taktéž je jasné, že stát (bude-li chtít) si například z ČEZ může brát mimořádné dividendy. Na druhou stranu – zvláštní daň pro banky není žádným jádrem programu ČSSD (na rozdíl třeba od daňové progrese), spíše takovým nápadem typu, proč nevyrabovat z úlů med, když tam prostě je. Banky mají zahraniční vlastníky – tak je prostě podojíme. Možná by však stálo za to zamyslet se nad tím, zda nejvíce prosperující země nejsou náhodou ty se stabilním a předvídatelným daňovým prostředím.

Kdyby ovšem měla otázka stát tak, zda je lepší, že nová koalice kvůli sektorové dani nevznikne a bude tu dále vládnout Rusnok a Zeman, pak se musím přiznat, že stojím na straně koalice. Pokud by tady navíc měla vládnout nějaká Zemanova parta, zavede sektorovou daň úplně stejně.

Na druhou stranu – teď jde zatím „jen“ o programové prohlášení. V příštím roce se daně ještě měnit nebudou, a je tu tedy značný prostor bránit se a vést intenzivní diskusi ve veřejném prostoru.

…

Čtenáře zvu na čtvrteční podvečerní debatu o ekonomickém dogmatismu na Vysoké škole ekonomické.