Test EU: Marshallův plán pro Ukrajinu

Nová dočasná ukrajinská administrativa už si vytyčila za hlavní prioritu evropskou integraci Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že zástupci Evropské unie jsou dnes na Ukrajině tzv. pečení vaření, těžko lze Ukrajince podezřívat, že by si mysleli, že členy EU se mohou stát v dohledné době.

Vzdělaní Ukrajinci nepochybně vědí, jak se má situace třeba s možným členstvím Turecka v EU - a i když má Ukrajina asi větší naděje než Turecko, je jim jasné, že to je běh na dlouhou trať. I tak nové Ukrajině stojí tato deklarace za to. Je to běh na dlouhou trať, ale s jasným cílem.

Je asi načase připomenout myšlenku evropských intelektuálů z počátku letošního ledna, kteří vyzvali Evropu, aby připravila pro Ukrajinu něco na způsob Marshallova plánu. V sobotu to celé pro ruský deník Vedomosti ještě rozvedl Ivan Krastev, jeden z autorů původního otevřeného dopisu.

Krastev rýsuje paralelu s rokem 1947, kdy Stalin přinutil tehdejší českou vládu, aby neakceptovala nabídku Marshallova plánu. Protože se Česká republika tehdy nacházela v podobné geopolitické pozici mezi Západem a Východem jako dnes Ukrajina, ukázalo se odmítnutí této pomoci pro další osud Československa jako fatální.

Zde se ukáže velký test EU. Buď bude uvažovat velkoryse, strategicky a geopoliticky, nebo to nechá na chladném chroustání provinčních politiků a euroúředníků a jenom mírně navýší přísnou pomoc Mezinárodního měnového fondu, aby nenazlobila lidi ve Španělsku, Portugalsku a Řecku, na něž je EU velmi přísná a kde si při nepředstavitelně vysoké nezaměstnanosti lidé utahují opasky.

Pomoc EU musí být cílená: posílení institucí, infrastruktury, vybudování právního státu, podpora malého a středního podnikání, deoligarchizace, vstup zahraničních investic a kapitálu, podpora občanské společnosti, transparentnosti a kontroly veřejných prostředků.

…

Leckdo se samozřejmě domnívá, že Evropská unie musí nabídnout Ukrajině plné členství, a to co nejdříve. Německý zahraničněpolitický expert Ulrich Speck tvrdí, že Německo musí převzít vedoucí roli, vzít na palubu Francii a kancléřka Merkelová se podle něj musí chopit odvážného řešení po vzoru Helmuta Kohla.

…

Co se odehrálo na Ukrajině za revoluci? Svým způsobem teprve nyní zažili Ukrajinci svůj rok 1989. Na počátku devadesátých let jim spadla nezávislost do klína bez boje, v počátku relativně idealistická oranžová revoluce před deseti lety nikam nevedla, a teprve nyní si Ukrajinci nezávislost vyvzdorovali a vybojovali za cenu obětí.

Že Klaus obdivuje autoritářské vládnutí, potěmkinovské volby a nihilizovanou občanskou společnost, dávno víme. 

Je to však i revoluce, jejíž vypuknutí můžeme nahlížet v kontextu arabského jara, kde byla také jedním z motivů vzpoura mladých lidí proti zkorumpovaným autoritářským vládám a diktaturám. Doufejme, že to na Ukrajině skončí lépe než v Egyptě a hlavně lépe než v Sýrii.

Ukrajinskou revoluci můžeme nahlížet i v kontextu úspěchu protestních hnutí v Evropě proti neschopným a zkorumpovaným elitám od Itálie po Českou republiku. Na Ukrajině se neodehrává pouze národní revoluce, ale revoluce proti kleptokracii.

Zlodějství, defraudace a korupce přitom dosáhly takového rozsahu, že se o tom možná nesnilo ani zasvěceným Ukrajincům. Fotografie a videa Janukovyčovy rezidence už obletěly svět, zde nabízím náhled do rezidence (dnes už bývalého) generálního prokurátora.

Je to něco opravdu neuvěřitelného. Zde se skýtá také velká naděje. Jestli je dnes v nějaké zemi naděje přijmout zákony na prokazování majetku politiků a veřejných činitelů, pak je to na Ukrajině. Pochybuji, že lidé budou po této zkušenosti tolerovat, že jedna klika kleptokracie placená oligarchy bude vystřídána druhou - jak leckdo ukrajinskou revoluci už nyní skepticky hodnotí.

…

Leckdo věnuje pozornost prohlášení Institutu Václava Klause o tom, že Ukrajinci historicky patří do ruské sféry vlivu a mají tam zůstat. To, že Klaus obdivuje autoritářské vládnutí, potěmkinovské volby a nihilizovanou občanskou společnost, dávno víme.

Je tu ale ještě jedna věc. Podobně jako Putin nemá rád EU, ale hlavně v Putinovi vidí mocenskou baštu světového konzervatismu, který se vypořádá například s homosexuály.

V tomhle Klaus také není sám. Třeba americký konzervativec a bývalý prezidentský kandidát Pat Buchanan také obdivuje Putina, a dokonce napsal článek, že „Putin je jeden z nás“ (konzervativců).

Kdo chce slyšet něco rozumného, ať si raději pustí tohle video s krátkým projevem Václava Havla o Ukrajině z roku 2004, jímž jsme v pátek zahájili konferenci Evropské dialogy VH, kterou pořádala Knihovna Václava Havla. Osobně považuji za pozoruhodnou tu pasáž, kde Havel mluví o tom, že Ukrajina se má stát přiznaným členem regionální asociace, nikoli se ocitat v jakési sféře vlivu.