Zmatení nejsou jen Češi

Respekt se pozastavil nad tím, že je česká veřejnost ve vztahu k ukrajinské krizi dezorientována, že neumí pojmenovat stav věcí a že podléhá „řízenému chaosu“ Putinovy propagandy. Za příklad je dáváno Polsko, kde mají jasno.

S textem lze souhlasit, ale srovnáváme-li skutečně jenom s Poláky. Lze se též ztotožnit s jakýmsi apelem či přáním, aby to tak nebylo, aby Češi byli stejně rezolutní jako Poláci. Když se ale podíváme jinam do Evropy (a nejen do Evropy), není dezorientace veřejnosti a velké části elit nic výjimečného.

Člověk to už tuší z toho, co si může přečíst v zahraničních médiích. Že má Ukrajina zůstat v ruské sféře vlivu, si nemyslí jenom šéf německého koncernu Siemens a bývalý německý kancléř, ale také třeba Henry Kissinger.

Autor Auditu se v poslední době zúčastnil po Evropě několika konferencí a nestačil zírat: zaznamenal permanentní stížnosti, že panely nejsou vyvážené, že málo zaznívá obrana Putina, že se nemluví o ukrajinském fašismu. Pozoruhodný je příklon velké části intelektuální levice k Putinovi. Známý německý levicový novinář Jakob Augstein například tvrdí, že Rusové sice anektovali Krym, ale v Polsku byly věznice CIA. Názor, že ukrajinskou krizi vyprovokovali Američané kvůli ukrajinskému břidličnému plynu, je též velmi rozšířen.

Lze se tedy vůbec divit, jak je to s námi Čechy? Naše zkušenost s Rusy se nedá s tou polskou srovnávat. Rusové nám třikrát nerozdělili stát, nikdo nám nepovraždil celou elitu. Normalizace sedmdesátých a osmdesátých let se bohužel velké části populace líbila apod.

Chce to také politické lídry, kteří mluví jasnou řečí. Češi tradičně dají na svoji hlavu státu a můžeme si být jisti, že Václav Havel by jasnou řečí mluvil. Bývalý prezident Václav Klaus má názory na Putina a Ukrajinu přesně opačné, než by měl Havel.

Prezident Miloš Zeman občas v názorech na Rusko příjemně překvapí, za což je ho třeba chválit; potíž je v tom, že občas překvapí i v opačném směru. Podstatné je, že proruské názory nešíří žádné mainstreamové médium, jinak by situace s „postoji Čechů“ byla ještě mnohem horší.