Kauza Stropnický a co je důležité

Ministr obrany Martin Stropnický plácnul nesmysl o tom, že má „psychologický problém“ s přítomností cizích vojsk na tomto území. Pod palbou tvrdé kritiky otočil a začal tvrdit, že psychologický problém má spíše česká společnost, později to svedl na část české společnosti. Pak několikrát zdůraznil, jak je prý pro něj důležitá atlantická vazba a chce pořádat velké cvičení NATO s důrazem na „článek pět“ apod.

V první řadě stojí za zmínku, že ministr nemluvil jen tak s nějakým českým médiem, ale s vysoce profesionální agenturou Reuters, která své zprávy „zásadně nekomentuje“. Narazil tedy se svými výroky o překrucování na hluchou zeď – každý si může přečíst a poslechnout, co přesně řekl a neřekl. Tečka.

Když si většina nebo část populace myslí něco, co si sám ministr nemyslí, je přece úkolem politika přesvědčovat lidi, aby si – pokud jde o něco důležitého – mysleli to co on. A připomínka roku 1968? Právě proto, že jsme tu měli sovětská, resp. ruská vojska, by třeba mně osobně nevadilo tady mít nastálo třeba vojska americká. Je dost nás – a také jsme „část obyvatelstva“ –, co to cítíme takhle obráceně.

Nyní ale k tomu, co je podle mne důležité. Důležité je, že to ministr hned schytal: od opozice, od pohotových komentátorů a od premiéra (tedy podle leckoho „zleva“). Důležité je, že se pak jasně přihlásil k potvrzení spojeneckých závazků, že chce teď rychle cvičit v NATO apod.

Ještě důležitější však je, aby mainstreamová opozice a vláda právě v této době postupovaly v otázkách národní bezpečnosti a zásadních zájmů jednotně. Trochu se obávám, aby se pro ODS a TOP 09 nestalo zase důležitější demonstrovat, jak je vláda proradná, než ji podporovat v zásadních otázkách národní bezpečnosti a mít v této oblasti jasný konsenzus.

Vláda s opozicí se musí shodnout v otázkách energetické bezpečnosti, v otázkách názoru na energetickou unii navrženou Polskem, v otázce ruské nabídky na dostavbu Temelína, v otázkách výdajů na obranu apod.

Razantní a rychlá opoziční kritika Martina Stropnického je jistě v pořádku. Co by však v pořádku nebylo, kdyby se objevily pokusy o vyvolání totální polarizace společnosti, jako tomu bylo s americkým radarem. Na to teď opravdu není ani trochu vhodná doba.

Koneckonců je teď důležité, aby Česká republika postupovala jednotně i v zásadních otázkách Evropské unie. Podstatné například je, aby „proevropská“ TOP 09 podpořila ve sněmovně fiskální kompakt, protože pokud to neudělá, naše pozice v EU bude oslabena. A i pragmatici a cynici snad uznají, že možná přichází doba, kdy budeme k lecčemu potřebovat partnery.

„Ruský medvěd brousí drápy“ – hlásí opoziční řečník Kalousek. Otázka však je, co udělal on jako klíčový ministr financí za šest let u kormidla pro omezení naší totální energetické závislosti na Rusku.

A ještě něco. Ono není možná úplně nejdůležitější, co si česká populace myslí o spojeneckých posádkách na svém území, ale co budou Češi říkat na to, až čeští vojáci půjdou v rámci „článku pět“ narukovat do Pobaltí, nebo dokonce bránit západní Ukrajinu v případě, že by se na tom NATO (mimo „článek pět“) shodlo. To také může být to, oč tu běží, případně bude běžet.