Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Skotsko na rozdíl od Slováků nemusí světu nic dokazovat

Dělení zemí je užitečné, tvrdí švýcarská studie Úspěchy malých států

Skotsko je naše. • Autor: Globe Media /  Reuters
Skotsko je naše. • Autor: Globe Media / Reuters

V souvislosti s chystaným referendem o skotské nezávislosti se objevují i nejrůznější výzkumné a pseudovědecké studie, které Skoty či Katalánce lehce povzbuzují. Patří sem i výstup výzkumného týmu banky Credit Suisse, která se jmenuje „Úspěchy malých států“.

Studie mimochodem uvádí, že se v diskusi o skotském referendu pořád mluví o fiskálních, měnových a právních otázkách, ale zanedbává se otázka, zda má nějaký význam také velikost státu jako taková. Katalánsko a Skotsko mají vyšší Index lidského rozvoje (HDI – Human development index) než Velká Británie či Španělsko, a z toho také logicky vyplývá, že Velká Británie a Španělsko mají tento index vyšší se Skotskem a Katalánskem, než by měly bez nich.

Podle studie je globalizace pro menší státy velmi prospěšná, menší státy jsou vnitřně homogennější (politicky, sociálně, národnostně apod.) a jsou otevřenější mezinárodnímu obchodu. Menší státy byly sice velmi zasažené finanční krizí, ale mnohé z nich se z ní rychle dostaly.

Studie věnuje jednu samostatnou kapitolu i rozdělení Československa (zdůrazňuje, jak se menšímu Slovensku daří) a jednu samostatnou kapitolu naopak sjednocení Německa, kde ukazuje nákladnost celé akce a skutečnost, že HDP na hlavu „východních Němců“ je stále na 70 procentech HDP na hlavu západoněmeckého.

Hostinec The Twa Dugs ve skotském městě Ayr připravil k referendu dvě piva • Autor: Profimedia.cz
Hostinec The Twa Dugs ve skotském městě Ayr připravil k referendu dvě piva • Autor: Profimedia.cz

Na počátku studie se uvádí, kolik má dnes OSN členských států. Začalo se na 50, nyní jich je 193. Tím se asi jaksi sugestivně naznačuje, že kdyby to nebylo výhodné, tak by se nikdo nedělil a nezmenšoval.

S našimi poznámkami začněme od konce. Nárůst počtu nových států souvisí více s „dějinnými vlnami“ než s nějakým trendem jakési miniaturizace pod sloganem či zástavou, že „menší a homogennější znamená lepší“. Měli jsme konec kolonialismu v Asii a Africe, rozpad Sovětského svazu, rozpad Jugoslávie apod.

V případě Slovenska je zjevné, že hlavní motor úspěšného rozvoje je psychologický: snaha dokázat světu, že menší, chudší, podceňovanější, vysmívanější apod. na to má. Otázka ale je, zda třeba Katalánci, kteří o sobě dobře vědí, že jsou dnes i historicky více prosperující než Španělé, budou mít potřebu světu něco takového dokazovat.

To samé platí pro Skotsko, které je přirozenou součástí rodiny západních států a nemusí nikomu „osvědčovat“, že se umí naučit „západní tržní ekonomiku“ a demokracii jako Slováci, případně obyvatelé Pobaltí. Otázka je, zda se étos „budování státu“ srovnatelný s postkomunistickým prostorem může vůbec dostavit. Mnoho Skotů navíc sní o skotském socialismu, o vyšší společenské solidaritě, které „pravicoví Angličané“ brání.

Je tu také jakýsi psychologický a motivační rozdíl mezi tím, že se malým a samostatným stanu, protože sám chci, a tím, že se malým stanu, protože mne někdo opustí.

Východní Němce postihlo trauma, že si nemohli sami vyzkoušet budování tržní ekonomiky a demokratického státu. Prostě je najednou zabral zkušený a velký bratr a o ničem s nimi nediskutoval. Proces byl nákladný, ale bohužel ještě nikdo nevymyslel, jak se to dalo udělat jinak. Prostě nedalo. Studie také jaksi opomíjí fakt, že východoněmecké elity, které se odstěhovaly do Západního Německa, logicky zvyšují tamější ekonomický výkon.

V případě Evropy platí, že malé „severní státy“ (co je „severní“, je dnes ekonomicky v módě, vlastně je to takový módní ekvivalent excelence) jsou dobrý příklad, ale malé jižní státy jako Řecko, Kypr, Portugalsko jsou na tom zase špatně. Severních malých států je však prostě jen víc.

Samostatným fenoménem jsou městské státy žijící z proximity gigantického souseda (Hongkong, Singapur) či finanční centra jako Lucembursko. Diskutabilní je i ona otázka homogenity. Soužití s jiným jazykem, kulturou nebo jen mentalitou přece člověka a celou společnost „obohacuje“. Nebo snad ne?

Tento pohled na věc, resp. doporučení o prospěšnosti vnitřní homogenity by třeba takovým Čechům velel odříznout se brzy i od Moravy, třeba s poukazem na to, že bez Moravanů bychom neměli Zemana za prezidenta. Stát ale přece nemůžeme zmenšovat donekonečna!

Ironií je, že tohle publikuje švýcarská banka. Švýcarsko je sice „úspěšný malý stát“, ale měřeno oslavovanou „vnitřní homogenitou“ by se mělo ideálně ještě rozdělit na čtyři státy, protože se v něm mluví čtyřmi jazyky.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].