Nejsou české odhady růstu na příští rok příliš optimistické?

Na českém dvorku řešíme leccos, od služebního zákona po grilování eurokomisařky. Ale hned za našimi humny se prohánějí větrné poryvy, které budou mít velice silný dopad na českou ekonomiku, a v důsledku pochopitelně i na politiku. 

Finanční trhy donedávna víceméně ignorovaly jak geopolitický vývoj (Rusko, Sýrie), tak zhoršující se vyhlídky reálné globální ekonomiky. Důvod byl především ten, že volná likvidita, kterou centrální banky – především ta americká – vrhají na trh, zvyšuje cenu aktiv asi víc, než by bylo přirozené.

Obrázek se změnil od úterního rána. Evropské burzy ve středu celý den padaly a americký on-line trh také. Důvodem bylo hned několik zpráv najednou. Na prvním místě jsou znepokojivá čísla o německé ekonomice, která byla zveřejněna v úterý a v pondělí. V srpnu se nečekaně propadl německý index továrních nákupů, ostře poklesla tamější průmyslová výroba i další ukazatele nálady a důvěry. Mezinárodní měnový fond poměrně razantně snížil odhad světového růstu: zde není na vině jenom Evropa či Německo, ale také slabší Japonsko či Čína.

A aby to nebylo málo, je tu předzvěst dalších velkých evropských střetů. Francie a Itálie patrně nebudou plnit maastrichtská kritéria; a už teď je jasné, že nebudou plnit fiskální kompakt. To se samozřejmě nebude líbit Německu a severnímu křídlu eurozóny. A takovou stálicí posledních měsíců je, že Evropská centrální banka by tváří tvář deflační hrozbě asi ráda uvolnila měnovou politiku po americkém vzoru a začala nakupovat státní dluhopisy, avšak je stále jasnější, že Německo nemá v úmyslu jí to dovolit.

Vlivní němečtí ekonomové říkají, že řešením krize eurozóny je deflace na jihu Evropy, ale o vyšší inflaci na severu Evropy nechtějí ani slyšet. Stejně tak nechce Německo slyšet o tom, že by si mohlo dovolit určitý snesitelný deficit státního rozpočtu, zvláště když si může půjčovat tak levně. Je to škoda, protože Německo poškozuje jak evropský, tak svůj vlastní ekonomický růst.

Evropa i eurozóna mají zkrátka sklony k sebepoškozujícímu chování, ale to není novinka, nýbrž dlouhodobý faktor. Novinkou jsou ty špatné zprávy o německém růstu a nový pesimismus Mezinárodního měnového fondu. Snad zbývá špetka naděje, že by euro mohlo dlouhodobě oslabit proti americkému dolaru, což by snad pomohlo evropskou ekonomiku oživit, protože to pomůže evropským vývozům do světa.

Proč je to však celé tak důležité. Patrně proto, že bychom se měli zamýšlet nad tím, zda nejsou české odhady ekonomického růstu na příští rok příliš optimistické. Pokud tomu tak bude, přinese to i politické důsledky, protože stav ekonomiky o popularitě politiků rozhoduje nejvíc - a leckdo od této vlády čekal hodně. Drobným pozitivem je, že v české kotlině se začala konečně zvedat tzv. spotřeba domácností, a vývoj naší ekonomiky tak bude o něco méně závislý na vnějším vývoji.

Přečteno ves tředu v Českém rozhlase Plus.