Jako součást eurozóny bychom nemuseli devalvovat

Před rokem se centrální banka – pro většinu pozorovatelů i účastníků trhu překvapivě – rozhodla řízeně devalvovat českou korunu. Snaha ČNB držet korunu uměle na nízké úrovni dále pokračuje a bude pokračovat hluboko do roku 2015. Jak hodnotit tuto intervenci po roce?

První rovina je mediální, informační, rovina PRová či reputační. Centrální banka celou věc z tohoto pohledu naprosto podcenila a především v prvních fázích nezvládla. Je pravda, že kdyby odborná veřejnost dávala dobrý pozor a četla pečlivě zápisy a záznamy z jednání měnového výboru, mohla si všimnout, že o devalvaci koruny se hlasovalo skoro po celý loňský rok, a teprve listopadové hlasování prorazilo o jeden hlas. Kdo jak přesně hlasoval, nevíme, ale guvernér Miroslav Singer byl pro tento krok od samého začátku, což potvrzují jeho nedávné výroky, že koruna měla být oslabena mnohem dříve.

Jenže pokud veřejnost či odborná veřejnost byla nakonec přece jen překvapena či šokována, nelze to odborné veřejnosti vyčítat a stěžovat si na to, že byla či je asi odborná málo. Centrální banka je dostatečně mocná instituce - možná po ministerstvu financí nejmocnější ve státě - na to, aby skrze svá nejrůznější „tykadla“ a neformální i formální komunikační kanály s odbornou veřejností dokázala odhadnout, jaký bude mít její poměrně razantní počin ohlas a jestli šokuje, překvapí či nikoli. ČNB svůj názor také měnila v čase, k podpoře spotřeby se časem přidala i podpora exportu.

Ale na všem zlém je i něco dobré. Po prvních dnech překvapení a arogance – ČNB se pustila do odborné veřejnosti, že měla dávat lepší pozor a sledovat záznamy z bankovní rady – změnila centrální banka radikálně informační politiku a už se toho drží. Donedávna jsme byli zvyklí, že členové centrální banky si pouze rozdělovali služby na psaní textů proti našemu členství v eurozóně, což s nástupem nového prezidenta povadlo.

Dnes členové bankovní rady ČNB komunikují, dávají rozhovory, vysvětlují, píšou blogy. O centrální banku se dnes dokonce zajímá i bulvární tisk, jehož čtenáři asi donedávna nevěděli, že nějaká instituce jako centrální banka vůbec existuje; nemluvě o tom, že by tušili, že je nezávislá na vládě (vysvětlovat měnovou politiku lidově a v bulvárním tisku je ale samozřejmě zhola nemožné).

Jakkoli členové bankovní rady považují řízenou devalvaci koruny za standardní nástroj měnové politiky, lze ho spíše chápat jako nástroj výjimečný a aktivistický. V dnešní době ho lze navíc posuzovat a hodnotit výhradně v kontextu celého vějíře experimentů, aktivismů a odvážných vyzkoušených i nevyzkoušených počinů, do kterých se pustily centrální banky na celém světě.

Po roce 2008 svět musel a musí čelit třem problémům: nejprve hrozbě zamrznutí bankovního sektoru a tzv. credit crunch, masivnímu deleveragingu či odpákovávání v soukromém sektoru, kdy se firmy i banky horem dolem zbavují úvěrů, a nakonec též slabé poptávce či hrozbě deflační spirály či minimálně hlubokému podstřelování inflačních cílů.

Centrální banky od Británie přes USA po Japonsko nakupovaly a nakupují ve velkém státní dluhopisy (donedávna naprosté tabu), garantují privátní úvěry a hypotéky a uvažují o podpoře investičních programů. Problémy české ekonomiky nejsou exkluzivní, nežijeme na Měsíci, právě naopak.

Jiní zkoušejí negativní úrokové míry a to, co učinila ČNB, též prováděla švýcarská centrální banka, která se však bránila masivnímu přílivu spekulativního kapitálu. Kromě deflační hrozby byla českým specifikem před devalvací mizerná nálada spotřebitelů, slabá poptávka a přílišná spořivost.

ČNB se rozhodla učinit krok, který byl jedním z možných, ale jeho úspěšnost nelze vůbec dokázat. Pokud lidé začnou přece jen utrácet, což se děje, kritici budou říkat, že to má jiné příčiny. Pokud se začne inflace trochu zvedat, bude se také říkat, že to s devalvací nesouvisí, a totéž platí pro export.

Skutečnost, že mnohé centrální banky (Švýcarsko, Izrael) používají čas od času podobný nástroj, dokazuje, že ČNB neudělala ve světovém kontextu nic nepatřičného a udělala to kromě výše zmíněné komunikace profesionálně a podloženě.

Kdybychom ovšem byli součástí eurozóny, čemuž značná část současné bankovní rady odporovala, žádnou devalvaci jsme dělat nemuseli. Výsledky slovenské ekonomiky naznačují, že jsme předtím nemuseli mít ani vleklou krizi či recesi. ČNB se z odborného hlediska rozhodla patrně správně, ale nebyli bychom to asi my Češi, abychom si nedělali všechno zbytečně složité. Řešíme profesionálně volby a dilemata, jež bychom v eurozóně vůbec řešit nemuseli.

Pozoruhodné je, že když ČNB chtěla mimochodem demonstrovat užitečnost samostatné měny, schytává to nejvíc od skalních českých ideologických euroskeptiků.