Zeman je vulgárnější, ale o privatizaci vykládá nesmysly Klaus

Poněkud s předstihem se rozhodla připomínat dvacet pět let svobodného podnikání Hospodářská komora ČR. Před pětadvaceti lety nebylo přitom po svobodném podnikání ani vidu, ani slechu. A i zakladatelé Respektu – aby mohli podnikat – museli založit družstvo.

Média na konferenci zaujalo už vícekrát omleté řečnění o privatizaci, jako by snad nebylo dávno rozsouzené. Zeman i Klaus jsou v mnohém stejní – oba se vzhlížejí v Rusku a Číně, oba jsou narcisové, oba slouží firmě PPF apod. Zeman je vulgárnější a sprostší, nesportuje, kouří a pije, ale o privatizaci vykládá nesmysly Klaus.

Například prohlásil, že „my, pravicového smýšlení, jsme důvěřovali člověku, že ho necháme samotného, aby se prosadil“. Jak se ale může člověk „prosadit“ v právním chaosu, v prostředí, kde se beztrestně tuneluje a krade?

To je přitom prostředí, které tady bylo nastaveno ještě pět let po skončení kuponové privatizace. Důvěra v člověka je moc hezká věc, ale když pravidla platí pro všechny, a ne tam, kde si dravci dělají, co chtějí.

Když Zeman popisuje bankovní socialismus, říká to správně, Klaus tvrdí, že existence bankovního socialismu „není v učebnicích prokázána“. Ano, v učebnicích, které by psal on, jistě ne. Jinak je to dávno popsáno dobře, také se tomu říkalo „měkké tržní prostředí“.

Je též pravdou, že bankovní socialismus ukončil v této zemi až Miloš Zeman jako premiér, nejprve se ale holedbal, že „do bank už nedá ani korunu“. Pak zjistil, že je bude muset oddlužit před tím, než si je někdo koupí alespoň za korunu. Bylo to „pravicové“? Hlavně už nešlo dělat nic jiného.

Dušan Tříska by chtěl dokonce za kuponovou privatizaci Nobelovu cenu. V tom případě by ji ale museli dostat i Poláci nebo Maďaři. Všude se nakonec privatizovalo stejně dlouho, kdo na začátku zrychlil, ten nakonec nejvíc zpomalil. Všude se v rámci privatizace přes použití různých metod dostaly k privatizovaným aktivům především komunistické elity z podniků zahraničního obchodu a všude si nějakou dobu většina populace myslela, že privatizace je podvod.

Privatizace byla nutná, ale nikde nebyla nakonec celkově ani rychlejší, ani povedenější. Opravdovým českým specifikem byly rozsah, efektivita a rychlost restitucí, ale na to se při debatě samolibých starců tradičně pozapomnělo.