Čtyři dny se slávou

Dne 27. dubna zesnul v Moskvě světoznámý ruský violoncellista a dirigent Mstislav Rostropovič. Dva dny poté se s ním Rusové rozloučili v chrámu Krista Spasitele.

V roce 1998, v jubilejním roce Karlovy univerzity, se dohodlo vedení hlavního města s vedením univerzity, že prestižní Cena Karla IV. bude udělena Mstislavu Rostropovičovi, v té době působícímu ve Spojených státech. Když bylo vše dohodnuto a Rostropovič s upřímným dojetím souhlasil s přijetím ceny, protože v Praze v roce 1947 na Pražském jaru začínal svou kariéru violoncellisty, došlo k malému zádrhelu. Rostropovičův manažer totiž sdělil, že laureát má poněkud neobvyklé přání – přál by si, aby jej po Praze provázel pokud možno někdo, kdo s ním bude mluvit konečně po letech – rusky. Pan rektor Malý se obrátil na své prorektory – pánové, kdo z vás si na to troufá? Nabrav odvahu, přihlásil jsem se. A tak začaly nejkrásnější čtyři dny mé prorektorské funkce.

Denně čtyři hodiny

Když jsme absolvovali povinnou večeři, seděl jsem s Mistrem a povídal si s ním o muzice, výtvarném umění, architektuře, o tragických dějinných osudech ruské společnosti i o tom, jak se u nás co změnilo. Pak mě překvapil otázkou – vy jste profesor muzikologie? Byl jsem sice polichocen, ale skromně jsem přiznal, že mé znalosti jsou v té věci přece jen omezené, inu choval jsem se tak, jak se v takových situacích…