Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Na pozvání

Potíže se státní správou

Je to docela slušná ostuda, kterou si náš stát přivodil diletantstvím svého politického aparátu při zajišťování fondů z Evropské unie.

Autor fotografie: Ivan Kuťák • Autor: Respekt
Autor fotografie: Ivan Kuťák • Autor: Respekt

Zdenek Slouka

(1923), za války členem odbojové skupiny, poté redaktorem Svobodných novin. V roce 1948 emigroval, v USA se stal redaktorem RFE, přitom studoval politologii na New York University a na Columbia University, kde pak působil jako profesor. Stejnou funkci zastával na univerzitě ve Washingtonu a v Pensylvánii.

Je to docela slušná ostuda, kterou si náš stát přivodil diletantstvím svého politického aparátu při zajišťování fondů z Evropské unie. A ostuda je to vleklá. Poslední případ, kdy ministerstvo školství nezvládá přípravu operačního programu pro „výzkum a vývoj pro inovace“ a tím ohrožuje přísun 68 miliard korun z fondů EU, je pouze to a nic víc: jedna epizoda v dlouhé ostudné řadě. Ale snad to bude k něčemu užitečné.

Z podloží našeho politického uspořádání vyhřezlo něco nezdravého, co politikové znají, leč vidět nechtějí, neboť sami jsou do značné míry toho strůjci, a občan to v celém rozsahu vidět nemůže: nekompetence, přímo fušerství, které jsou zabudovány do orgánů státní výkonné moci. Toto se nevztahuje jen na současné ministerstvo školství a na současnou vládu. Za dřívějších vlád a na většině ministerstev tomu nebylo jinak.

Z miliard eur, které byly v letech 2004–2006 ve fondech EU k dispozici České republice, vládní orgány byly schopny vyčerpat jen asi dvě pětiny – z nových členů EU si jen Lotyšsko a Kypr počínaly hůře než ČR.

Pro období 2007–2013 může ČR předložit Unii 24 operačních programů – celkový přínos 730 miliard korun. To už není kapesné. První rok uplynul – ani jediný přijatelný program neprošel. Kde to vázne?

Kde hledat

Jeden klíč k odpovědi: vyšší státní zaměstnanci ministerstev, jmenovaní, nikoliv volení, jsou dosazováni na svá místa pro svou partajní příchylnost, nikoliv pro svou odbornost, a i když získají jakousi odbornost praxí, při změně vlády nebo výměně ministrů odcházejí nebo „jsou odejiti“. Opět příklad z dneška: „Ministerstvo školství,“ praví usnesení Rady pro výzkum a vývoj ze 14. září, „není schopno plnit svou funkci – všichni jeho pracovníci už rok zapojení do přípravy operačního programu EU buď již odešli, nebo odcházejí.“ Toto lze promítnout do všech ministerstev a do všech období.

Chyba je jistě v zákonech, neboť i ty jsou namnoze připravovány týmiž diletanty. Teprve r. 2002 jsme se zmohli na tzv. „služební zákon“ pro státní zaměstnance, který dosud ani nevstoupil v platnost, a vláda se již již hotoví připravit jiný, který by „určil hranici mezi politickými a úřednickými místy ve státní správě a zajistil odpolitizování, profesionalizaci a stabilizaci veřejné správy“. Když to dobře půjde, nový zákon by mohl platit od 1. ledna 2009. Do té doby…

Potom už zbude jediná otázka: jestli sebelepší zákon přehluší drsné tóny politické kultury partají.

Nerad píši o chmurných věcech. Je třeba rovnováhy. Tisk oznámil jakýsi velkolepý objev: „Objev dává Zemi naději, že i ona za pět miliard let přežije rozpínání Slunce.“ To člověka jistě potěší.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].